Jenna trochu zamrkala. Když se na Zemi
řeklo Loki, byla zvyklá, že jedna z prvních reakcí vždy zněla:
„Ten Thorův bratr?“ nebo alespoň: „Ten, co napadl New York?“
Málokdo si vůbec pamatoval, jak se říkalo jeho podivným
mimozemským vojákům a jméno Thanos jí neznělo povědomě vůbec,
ale pak si uvědomila, že je asi v úplně jiném konci vesmíru a
že tady se spíš setká s Chitauri než civilizovaným Asgardem.
„Ten. Napadl s nimi Zemi. Ale
odrazili jsme ho a škody způsobil jenom v New Yorku a jednom
německém plesovém sále, nebo co to bylo,“ dodala ještě, když
si všimla, jak se Peter při zmínce o napadení Země trochu
zhrozil.
„Ale to není to nejdůležitější.“
To nejdůležitější vlastně bylo,
že jí tehdy zabil otce. Technicky, protože její otec momentálně
nebyl mrtvý. Ale k tomu se nechtěla vracet, zabřednout zpátky by
bylo až příliš děsivé. Co tehdy udělala, bylo děsivé.
„On se po neúspěchu vrátil znova?“
„Ne. Nebo... možná? Nejsem si
jistá. Tohle se stalo před lety, ale už tehdy... pokusil se mě
unést.“
„Upřímně, to už trochu zní jako
posedlost. Vypadá na nějakýho úchyla.“
Jenna se ušklíbla.
„Tak mi to v tu chvíli taky
připadalo. Vůbec nic mi neřekl, jen že mě odnese s sebou. Jasně,
že jsem měla spoustu šílených nápadů, o co mu jde. Bála jsem
se. Zabíjel lidi, bojoval proti mé rodině, proti mým známým,
měl armádu zrůd, nad New Yorkem otevřel portál a tím svým
žezlem... dokázal hrozný věci.“
„Jak ses z toho dostala?“
„Moje sestra. Pracuje taky pro tu
organizaci, pro S.H.I.E.L.D. A pracovala i tehdy a přišla do
budovy, kde mě držel. Vyhodila mě z okna těsně předtím, než
dostala od Lokiho pecku do žeber.“
„Aha... a ty sis ty svoje nezlámala
pádem? Ty říkáš, že všechno tady je šílený, ale mně spíš
tohle zní jako pěkně ujetá divočina.“
Jenna se znovu ušklíbla. Skoro by se
jí chtělo smát, skoro by chtěla zapomenout, že se nebaví o
banalitách s kamarádem.
„Ale ne. Ve vzduchu mě chytil Iron
man. Ostatně, letěla jsem z jeho bytu.“
„Nejsem si jistý, že chci vědět,
co je Iron man,“ zopakoval po ní Peter a v duchu potlačoval
představu žehličky.
„To je... to je fuk. Ale v tu chvíli
jsem ještě pořád netušila, o co mu mohlo jít, ale pak... když
mě Fury vytáhnul a přinutil pracovat na... a hlavně teď...
myslím, že tohle v tom hrálo roli.“
„To, co umíš?“
Přikývla. Ale necítila úlevu, že
to konečně pochopila. Nebo že si myslí, že to pochopila. Spíš
právě naopak, všechno to o to víc zamotalo. Kdyby ji chtěl unést
jako obyčejné rukojmí nebo kdyby měl jakýkoli úmysl z těch, co
ji napadly, bylo by to logické. Děsivé, ale logické. Jenže
jestli to chtěl udělat kvůli schopnostem... jak o nich mohl vědět?
To, že dokáže léčit nejen sebe, vědělo jen velmi málo lidí,
a o elektřině netušil nikdo doteď. I když musela přiznat, že
je to divné. Pokusil se ji unést Loki a u ní se vyvinuly
schopnosti podobné jeho nevlastnímu bratrovi. Na zlomek vteřiny si
představila, co by asi řekl Thor. Ale nenapadlo ji nic, jen jeho
překvapený pohled, přes který by si stále snažil udržet tvář
nebojácného válečníka. Jenže byl pryč, stejně jako všichni
ostatní. Místo něj tu teď seděl jiný svalovec, místo Natashy
kontrolovala navigaci jiná drsňačka, místo Tonyho tu provokoval a
šmejdil po lodi jiný zjevný technický génius a místo nebezpečí
Brucova výbuchu se snažili předejít výbuchu vzteku jiného
zeleného obra. Zasmála by se nad tou absurdní podobností, když
si to uvědomila. Zase ucítila krátký nával touhy předstírat
úplně nevinný rozhovor. Ale rychle ji to přešlo. I kdyby mohla
věřit, že se dostala z nejhoršího a nějak to zvládne, pořád
tu byla jedna věc, jíž se hrozila.
„Já ale zjistila až na Kylnu, že
to umím. A... netuším, co s tím. Co když se to stane znova? A ne
jako teď, že uškvařím kousek plechu, ale že uškvařím někoho
dalšího?“
„To se nestane,“ pokusil se ji
uklidnit Peter. Ovšem moc to nefungovalo, to si všiml okamžitě.
Celé ráno během jejich útěku předstírala, jak se drží
pohromadě. Až je skoro ošálila a oni si mysleli, že to zvládla.
Jenže to zjevně tak snadné nebylo.
„Jak to víš? Ani nechápu, jak jsem
to mohla dokázat. Kde se to vzalo a jak bych to mohla ovládnout.
Vytrysklo to ze mě úplně samo a co hůř, v tu chvíli se mi to
líbilo, cítila jsem se tak silná... ale nechci to! Proč se museli
tvářit, že jsem jako člověk, když... proč mi prostě nemohl
říct, co jsem zač, nebo aspoň co je moje matka?“
Peter neměl, co odpovědět. Nic z
toho nevěděl. Naopak mu to nepřišlo zase tolik šokující. Během
všech let strávených ve vesmíru už viděl hodně a pokud se s
nimi rovnou nesetkal, minimálně slyšel o rasách s úžasnou mocí.
Jako jsou třeba Asgarďané, ale i další. Pro ni to však bylo
nové a děsivé, což chápal. Stačilo mu vzpomenout si na první
měsíce po svém únosu ze Země. I kdyby ho unesla spořádaná
rodina z Xandaru, byl by to šok a děs, ale jeho unesli Plenitelé.
A to nakonec asi nebylo tak rozdílné od náhlého objevení se na
Kylnu.
„Promiň. Já prostě jen... ničemu
nerozumím. Sotva jsem se probrala z vlastní smrti, zjistila jsem,
že jsem na nějakém Kylnu. A sotva jsem zjistila to, jsem zase
tady. A do včerejšího rána jsem neznala žádné mimozemšťany
kromě Lokiho a Thora a ti vypadali jako lidi a navíc jsem je
potkala na Zemi. Teď ale ani nemám tušení, kde vůbec Země může
být.“
„To taky nevím, musel bych se na to
chvíli podívat. Ale jsi daleko.“
„Jo, přesně. Daleko, sama, mezi...
příšerama, nic proti vám, ale doma nic takového nepotkám. A
přitom zjišťuju, že sama jsem taky příšera a...“
„Co to říkáš? Máš jenom... jiný
původ. Nejsi žádná příšera, viděla jsi někdy A'askavariany?
Chapadla a jehly místo zubů. To jsou příšery, věř mi, já to
zažil doslova na vlastní kůži. A umět něco zvláštního není
špatně. Naopak, mně by se docela líbilo dokázat vystřelit
blesku z rukou,“ usmál se na ni, ale moc to nezabralo.
„Není? A co umět zabíjet dotykem?
To není špatně? To není divný? Nebo... najednou všem rozumět,
jak to, že všem rozumím? A vy mně?“ zeptala
se konečně na to, co jí vrtalo hlavou téměř od začátku.
Peter zavrtěl
hlavou.
„Já mám
implantovaný čip, který mi překládá většinu běžných
jazyků. To je docela rozšířený mezi všemi, co cestujou. Je to
šikovná věcička, dost by se mi hodila jako malýmu, když do mě
tehdy hustili francouzštinu. Ale jak to děláš ty, netuším.“
„Francouzštinu?“
zarazila se. „Ty ses učil francouzštinu? Kdo vůbec jsi? Ty...
máš něco společného se Zemí?“
Jenže už
tušila, co jí možná odpoví. Bylo to najednou až příliš
zjevné. Proto ji tak přitahoval na Kylnu. To byl ten důvod. A pak
to i potvrdil.
„No... já se
tam narodil. A nikdy mě nenapadlo, že bych mohl potkat někoho
takového. Kdo se sem... nedostal proto, že by ho z Terry přivezla
mimozemská loď. Ze Země,“ dodal a po dlouhých letech zase
ochutnal zvuk toho slova, které tu nikdo nepoužíval. Pro všechny
byl Terran, ale Země znělo jinak. Blíž.
A aby byl
upřímný, nebyl úplně jediným člověkem, jenž se kdy dostal do
vzdáleného vesmíru, to věděl, ale vždycky za tím stálo jejich
plné vědomí. I když alespoň v jeho případě ne tak docela i
ochota.
„Tebe sem
přivezla loď?“
„Jo, když
jsem byl malej, tak mě unesli a-“
V tu chvíli,
než stačil doříct, se ale ozvala rána a na podlahu se někde
sesypalo něco kovového a těžkého.
„Já tu
pruhovanou krysu přetrhnu, jestli mi něco rozbil!“ zavrčel Peter
s najednou úplně změněným výrazem, zvedl se a nabručně
vydupadl z ložnice.
Jenna si
povzdechla a praštila sebou do postele. Zjistila, že je vážně
celkem měkká a příjemná a že stejně nemůže dělat nic, než
čekat, co se stane příště. A protože se Peter ani po chvíli
nevrátil, zapomněla na své vězeňské oblečení, zavřela oči a
doufala, že usne a pak se probudí přímo doma.
Místo toho ji ale probudily hlasy. Velmi hlasité a zmiňující...
její jméno? Prudce se posadila. Na sobě měla pořád ještě
žlutý komplet z Kylnu a právě to zrovna rozzlobeně říkala i
Gamora. Takže to nebyl sen.
„V tom každý
pozná, že utekla z vězení! Bude příliš nápadná!“
„Má pravdu,
Quille. Tady je esence anarchie, nemůžeme jí vytáhnout ven, bude
v tom svítit jak slunce na Luminu,“ dal jí za pravdu i Rocket,
což byla jedna z mála příležitostí, při kterých se shodli.
„Nemůžeme ji
tu ani nechat samotnou, kdo ví, jak tam budeme dlouho? A jak to
dopadne? Nenechám ji samotnou v týhle lodi,“ ohradil se Peter
proti jejich nápadu.
„Já jsem
Groot.“
„Jo, to je
vážně bezvadnej nápad, Groote, jak asi pomůže zavřít ji do
jiný lodi? A vidíš tu nějakou jinou?!“ Rocket vyjel na svého
dřevěného společníka a pak se obrátil zpátky k Peterovi.
„Je to na
tobě, Quille, ale v těch vězeňských hadrech ven nevyleze.“
Takže přistáli,
jak pochopila. Byli u cíle a u kupce toho jejich Orbu. A ať to bylo
kdekoli, nejspíš nešlo o moc příjemné místo. Esence anarchie?
Možná to byl další Kyln, tentokrát jen bez stráží a zdí.
Upřímně, docela ráda by v takovém případě poslechla Rocketa a
Gamoru a zůstala tady. Nepotřebovala by nikam jít. Prostě by
zůstala v posteli. Peter ji ale chtěl vzít s sebou, chtěl ji...
ohlídat nebo před ní ohlídat zbytek? I když na tom asi
nezáleželo. Možná to bylo nakonec lepší, než být tu úplně
sama.
„Jenže já
nic jiného nemám. A nejsem hluchá,“ rozhodla se proto do hádky
zakročit sama. Když si vybrala důvěřovat Peterovi a jeho návrhu
vzít ji s sebou, měla by se za něj i postavit.
„Tos jako
rázovala po impériu Novy nahá nebo co? Proto tě zavřeli?“
zamračil se Rocket, ale Peter mu stihl odpovědět dřív, než ona
stačila cokoli vymyslet.
„Nemohla si
vzít zpátky svoje oblečení. Ale hele... já tu zkusím něco
vyštrachat, aspoň ať na první pohled není všem jasný, odkud
jsme vylezli.“
Pak kolem ní
prošel někam dozadu a všichni jen netrpělivě a ne moc chápavě
čekali, s čím přijde. Zvlášť Jenna. Jak by asi mohl najít
cokoli, co by si mohla obléct? Upřímně doufala, že nepřinese
nic svého, v tom by nejspíš musela plavat a byla by možná ještě
nápadnější. Kromě toho by se nejspíš nehrnula si to obléct -
měla značné pochyby o hygienických možnostech na cestách
vesmírem. Jenže ukázalo se, že to bude horší.
„Já myslim,
že tohle tričko by ti mohlo sedět. A tahle sukně... nevim, co
ráda nosíš, ale...“
„Quille, tos
to právě někomu ukradl nebo nám o sobě něco tajíš?“ Gamora
podezřívavě přimhouřila oči, když přinesl zřetelně dámské
věci.
„A neříkej
mi, že je to po nějaký tvojí holce!“ vzpomněla si Jenna na
nalezené kalhotky a otřásla se. Vážně čekal, že si obleče
cizí věci, které z někoho stáhnul?
„No jednu jsem
tu měl. Prolítli jsme trochu turbulencí a jí se vysypala celá
taška. Nějak ale pospíchala až moc rychle zase ven z lodi, takže
tu půlku nechala a...“
Jenna jen
protočila oči. Nemělo to smysl. Jestli se chtěla i ona dostat z
lodi, potřebovala na sebe něco víc normálního. A když neměli
šanci najít jiné oblečení, rozhodla se zatnout zuby. Ostatně,
nebylo to tak zmačkané, aby to vypadalo, že ho někdo svléknul a
odhodil, snad si ho ta neznámá vážně přinesla s sebou a
zapomněla. Prostě zašla ostatním z dohledu a rychle prohrabala
to, co tu mělo po Peterově expřítelkyni zůstat. Nebyla si jistá,
jestli sukně, které nosila, opravdu jsou její styl, ale podstatné
bylo, že jí pasovaly. Pravda, tričko bylo trochu volné, říkala
si, jestli i ve vesmíru dělají silikony, ale nebylo tak zlé.
Naopak se kupodivu cítila lépe. Teď už ze sebe shodila veškerý
Kyln, za předpokladu, že je Nova Corps nenajdou, a mohla se alespoň
chvíli pokusit tvářit, že sem taky patří. O čemž tušila, že
bude potřeba.
Žádné komentáře:
Okomentovat