16. října 2014

Jurský svět 3

Dva dny je bez zvláštního vyrušení takto pozorovala. Všimla si, že aktivita starší samice značně poklesla a nejvíc se jí na podvodní kameře ukazoval urostlý samec, co se po akváriu proháněl sem tam. Přišlo jí, jako by si zvlášť užíval místa, které měl, když se samice držela u kamenů a malých jeskyní u dna, a jako by se trochu předváděl. A nebyl jediným samcem, protože si také všímala, že doktor Grady jezdí pravidelně kontrolovat microraptora a vždycky na něj před Centrem čeká doktorka Dearingová. Že by spolu opravdu něco měli? Vídala je, jak spolu vcelku klidně debatují a jak jí Owen říká Claire. Musel ji tedy znát osobně a o něco měkčí výraz v jejím obličeji prozrazoval, že tomu tak bude. Ostatně, byla docela vysoká, štíhlá blondýna, jejíž odstín by módní znalec označil jako jahodový, každý věděl, že pod pláštěm nosí šortky, v nichž klidně ukazuje opálené nohy, a že by ji nenapadlo jet do terénu nakašpařená jako Jenna. Uvnitř Centra navíc klidně nosila sandálky na podpatku, chodila v nich tak, že na své pozadí stáhla nejeden pohled, obdivný či žárlivý podle pohlaví a preferencí, a knoflíčky pracovní košile také nemusela zapínat upjatě ke krku, protože měla rozhodně co vystavovat. Určitě se mu líbila, líbila by se i neandtrálci, natož Owenovi. A on, jestli mohl přitahovat ji? Jenna neměla tušení, jaký má vkus a jestli dává přednost přírodě nebo ultramoderní laboratoři uprostřed města. Netušila ani, jestli je vůbec svobodná, to ostatně nevěděla ani o jednom, ale objektivně by byla hloupá, kdyby řekla, že na Owenovi, jeho udržovaných svalech a očích nic není. Zájmy a styl už mohou být podružnější, však k sexu samotnému nejsou potřeba ani slova.
Další den večer je potkala i na společné večeři. Owena si tam nikdy dřív nevšimla. Sice ho nikdy nevyhledávala, ale stejně měla dojem, že kvůli jídlu do Centra pro návštěvníky, další budovy Jurského světa, určitě nejezdil, a teď tu seděl i s Claire u jednoho stolu. Měli mezi sebou položený rentgenový snímek podložený čistým papírem a o něčem mluvili. Pak se Claire zasmála a Jenně připadalo, že na Owena mrkla. On však pohledem zůstával u snímku a chvatně se cpal plněnou kapsou s hranolky.

Ona sama svou kapsu spíš vztekle probodávala, než aby ji jedla. Claire Dearingová s ní pořád zametala a dopoledne se rovnou pohádaly, když za ni odmítla zaskočit při testu microraptorova kotníku. Rozhodně jí nechtěla přiznat, že se bojí, ale ani být tam, a tak na sebe po chvíli začaly křičet. Jenna tu hádku sice o fous vyhrála, ale určitě na sebe přivolala i další vlnu doktorčiny nevole. A i přesto, že je tedy tak bezohledná a nepříjemná osoba, nic jí nebrání být tu autorita a dokonce flirtovat. S někým, koho jí dala na starost.
A co ona? Ona pořád nic. Všichni, kdo byli s Claire jedna ruka, se na ni dívali spatra, ostatní ji sotva pozdravili, což jim neměla za zlé, protože je sama neznala, a Owen Grady z ní měl nepochybně akorát srandu. Najednou zachtěla vrátit mu to. A ještě víc jí. Mít taky jednou štěstí a sama si užít nějakou zábavu. Jen nevěděla, jestli také s ním, pořád pro ni byl pan Neandrtálec, o dost víc od chvíle, kdy viděla jeho chatu, ale na druhou stranu šlo opravdu o vědce, odborníka, kolegu a mladého, hezkého muže. Pak se na něj však znovu podívala ve chvíli, kdy se Claire s úsměvem zvedla, poplácala Owena po rameni, sklonila se k němu tak, že měl její důkladný výstřih přímo vedle hlavy, něco mu potichu řekla a odešla, a zase všechny podobné myšlenky zavrhla. Přece jen je spousta věcí, co ji od něj odpuzuje, a on má své raptory a Claire, která se chvílemi raptorovi podobá taky.

Sama se zvedla chvilku potom, ale naštěstí se s Claire nemusela setkat. Zatímco ta zamířila k postranním dveřím, Jenna prošla rovnou hlavním vchodem. Brzy za sebou ale uslyšela další kroky, které se rychle přibližovaly, a když na venkovním schodišti klapaly přímo za ní, otočila se a chtěla uhnout stranou. V té vteřině, kterou přitom nedočkavci věnovala, si všimla, že to není nikdo jiný, než právě Owen tvářící se trochu zachmuřeně. On ji ale zřejmě přehlédl, protože jí vrazil do ramene svým.
„Pardon,“ zahučel a zvedl hlavu. „Jo to jste vy.“
„To zní, jako byste se mně vlastně omlouvat nechtěl,“ neodpustila si.
„Jen že jsem si vás nevšiml. Žádný plášť, žádná plná polní...“
„Ovšem, chápu, že vám to přijde vtipné, když se před vámi obvykle nakrucuje doktorka Dearingová, že?“
„Claire má na starosti všechna zvířata, takže i ta moje,“ pokrčil Owen rameny a dál to nerozváděl. Jenna si přitom všimla, že se k nakrucování vůbec nijak nevyjádřil, stejně jako nenaznačil, že by nešlo o jiný, než pracovní vztah. Ale řekl Claire.
„Rozhodně to ale vypadalo, že se s vámi dobře baví.“
Tentokrát se na ni Owen zadíval o něco pátravěji.
„Nesouhlasím s jejím postupem u toho microraptora. A ona mi nezapomněla připomenout, že hlavní ošetřovatel nejsem já, takže konečný slovo taky nemám já.“
„A s čím nesouhlasíte? Nebyl vážně zraněný, ne?“
„Jenže poslat nedoléčený zvíře za takové situace mezi ostatní není zodpovědný a ona to chce udělat. Víte, raptoři, a to všechny doteď stvořený druhy, mají dost zajímavý specifikum, co se týče smečky,“ začal a podle toho, jak zrychloval, chystal se na delší přednášku, jenže Jenně se u pasu ozvala vysílačka. Gestem Owena přerušila a ohlásila se Terrymu Piercovi, technikovi starajícímu se o její podmořský monitoring.

„Vypadá to, že byste sem měla okamžitě přijít.“
„Byla jsem tam celý včerejšek a dneska ráno jsem kontrolovala záznamy, něco se změnilo?“ zeptala se, trochu zmatená jeho naléhavým tónem se značnou nejistotou.
„Já nevím, možná. Žádná naměřená změna a žádný příznak čehokoli špatného, ale stejně se mi to nezdá.“
„A co, konečně?!“
„Ta starší mosasauřice. Je nějaká divná.“
„A můžete mi popsat jak, nebo se na všechno musím ptát?“ vyjela Jenna netrpělivě, takže teď sama trochu připomínala Claire, ale nemohla si pomoct. Technik jako by nechtěl vůbec nic říkat a ona si u ní už také všimla poklesu aktivity. Obávala se, aby to nebyla známka umírání.
„Je prakticky neaktivní. Pořád se povaluje u dna, u té malé jeskyně směrem k pobřeží. Nereaguje na podněty, neloví. Samec i mladší samice jsou přitom aktivní úplně normálně.“
„Aha. Jsem na cestě,“ pochopila ihned, že opravdu bude lepší, pokud se na situaci podívá sama, přerušila spojení a vysílačku vrátila do pouzdra na svém pásku. Pak se vrátila k Owenovi, jehož proslov přerušila. „Vidíte? Takhle se zachází s vysílačkou.“
„Přestaňte se ke mně chovat jako k amatérovi a radši mi řekněte, co je s tou mosasauřicí.“
„Proč?“
„Pojedu s váma, zajímá mě to,“ odpověděl na její udivený pohled věcně.
„K mosasaurům? To ale není váš obor, k běžcům mají daleko a nejsou to fakticky ani dinosauři jako takoví.“
„Vážně byste mě měla přestat podceňovat, brzydoktorko Deglerová,“ zarazil ji a nasedl k ní do jeepu. Svou motorku přitom nechal stát před jídelnou a Jenně tak nezbylo nic jiného, než sednout za volant a vzít ho s sebou. Marně při tom přemýšlela, jak si má v kontextu podceňování a nejspíš absentujícího humoru vyložit označení brzydoktorka a když už je u toho, tak i jeho drzost a náhlý zájem.

Proto toho cestou moc nenamluvili. Jenna se pořád nemohla rozhodnout, jestli si z ní jen vystřelil, nebo to byl vážně projev opovržení, a když se jí Owen zeptal co ji přitáhlo zrovna k mosasaurům, jen mu stroze řekla, že ji živá zvířata zaujala víc, než jejich zkamenělé kostry, které vykopávala, ale že není žádný milovník divočiny a naprosto jí vyhovuje, když ji nikdo nenutí se k nim přibližovat. To vedlo Owena k dalšímu dotazu, proč vůbec studuje živé, když se jich očividně bojí, ale opět ho usadila se slovy, že ne každý se dokáže zamilovat i do krvelačných bestií. Po očku na něj při tom mrkla, ale zjistila, že se ani neusmívá a ani netváří uraženě. Vypadal spíš schovívavě spokojeně, jako by si byl jistý, že ona jeho nikdy nemůže pochopit a tak jí nebude vymlouvat, o co přichází. A také si uvědomila, že mu ten výraz dosadil do obličeje velmi pohlednou masku klidu.
Pak se už ale soustředila výhradně na silnici, dokud nedojeli k severovýchodnímu pobřeží a neprojeli osamělou bránou s velkým modro-žlutým nápisem Mořský svět a kolem ukazatele navádějícího k technickému zázemí. Tam vyskočila z jeepu, vběhla do malé nízké budovy označené jasně čitelnou cedulí 'Jen pro zaměstnance' a nestarala se, jestli ji Owen vůbec následuje.

„Tak co je s tou mosasauřicí?“
„Jak jsem říkal. Ale žádné zranění ani nemoc není na první pohled vidět, takže kdo ví. Jenže jestli ji chcete důkladně vyšetřit, budeme muset odlákat ostatní a povolat celou gardu,“ odpověděl jí Pierce se žvýkačkou v puse a pohledem stále přilepeným k monitorům, na které se promítal obraz z několika kamer rozmístěných na různých místech a v různých hloubkách na stěnách akvária.
Jenna na to nic neřekla. Věděla, že s tou gardou si nedělá legraci. Věděla, co řádné vyšetření mořského živočicha znamená. Musela by připravit v druhém akváriu návnadu, odlákat samce a mladší samici k přepážce mezi prvním a druhým, spustit ji, nechat je přeplout a izolovat je tak pro bezpečí potápěčů, střelit uspávadlo starší samici a rychle ji vylovit. Bylo by tak třeba zburcovat alespoň dva potápěče, techniky obsluhující jeřáb a akvárium, řidiče přepravního kontejneru, další ošetřovatele, kteří by připravili mořskou ošetřovnu, a nakonec i doktorku Dearingvou, a do toho se jí moc nechtělo, když netušila, jestli je zvíře opravdu nemocné. A to všechno stihnout než se úplně setmí.
„A co ji zkusit vylákat nebo rozdráždit? Třeba je jen unavená nebo znuděná,“ ozval se Owen. Nadšení však nesklidil.
„Vidíte tuhle kameru?“ zamračil se na něj technik. „Ta samice leží u dna. Tohle je její ploutev, takže zbytek těla je z části v jeskyni. Ta je mimo záběr, ale víme o ní. Máme sice štěstí, že se drží na mělčině, takže není moc hluboko pro kamery, ale i tak je moc hluboko pro nějaké dráždění. Tak jak bychom to podle vás měli udělat?“
„Je to dravec, měla by reagovat na krev. Nebo na ohrožení.“
„Myslíte tím, že tam má někdo skočit a nakrucovat se před ní s podřezaným zápěstím?“ zeptal se trochu sarkasticky a trochu vyděšeně Pierce.
Owen si všiml, že řekl totéž, co před odjezdem Jenna.
„Co máte pořád s tím nakrucováním? To je nějaký paleooceánologický výraz?“
„Vtipné. Tak jak to teda vidíte jinak, vy dromeosaurologu?“ obořila se na něj Jenna, protože tuhle poznámku už pochopila naprosto jasně. Oba se pak propalovali pohledem a měřili si jeden druhého. Akorát Pierce si pomyslel, že ani sledování namlouvacích rituálů pravěkých zvířat ho nejspíš nemůže připravit na rituály pravěkých vědců, snad krom vzájemných provokací. Ty jsou všude stejné. Ale nahlas řekl jen: „Soutěžíte, kdo si první zlomí jazyk?“
„Ne. A vidím to jednoduše. Prostě jí přímo před nos hodit kus pořádně krvavýho masa. Ideálně ještě, aby bylo připevněný na laně a bylo možný s ním hnout a vytáhnout ji ven.“
„A jak asi myslíte, že ji krmíme normálně? Trubičkou? Kusy masa s přídavnými látkami dostávají pořád.“
„Prostě to zkuste.“
Pierce jen vzdechl a chystal se zavolat do přípravny, aby k jeřábu připevnili čerstvou porci masa, ale Jenna ho zastavila.
„Moment. Nejdřív odlákat samce a druhou samici, než jí to sežerou. A taky bychom toho měli využít na odběr vzorků.“
„Jak? Už jste přece zjistila, že jejich trus pod mořem není možné považovat za zdroj informací, protože se prakticky hned kontaminuje, ne?“ odporoval Pierce a bylo na něm znát, že tuší hodně nastávající práce a hodlá se bránit.
„Mohli bychom ji vytáhnout na hladinu, já bych si nabrala vzorky. Nemuseli bychom ji ani stěhovat. Ostatně jinak to ani nejde, i kdybych chtěla posbírat všechno, co po ní najdu, museli bychom ji uspat. A jestli poženu potápěče do vody kvůli sběru nebo upevňování postroje, to už je celkem jedno.“
„Hele zkusíme nejdřív dát tady na doktora a vydráždit ji, jo?“ zkusil to ještě jednou Pierce.
„Fajn, ale ať jí přidají uspávadlo, pokud to sežere, ušetříme za podvodní střely.“
Pierce jen přikývl, zvedl telefon a předal dál Jennin a Owenův nápad.

Žádné komentáře:

Okomentovat