1. ledna 2014

Turnaround to blame 24


Výslech

Jo a Mac se rozhodli pro nového podezřelého v podobě doktora Petrieho dojet ihned. Měli právo na čtyřiadvacet hodin ho zadržet a to jim poskytovalo dostatek času na prozkoumání telefonu Tami, popřípadě i jiných důkazů, které by jim operátor či snad pan Petrie mohli poskytnout.

Jeho adresa naštěstí zůstávala aktuální.
Thomas Petrie bydlel v jednom z mnoha vysokých domů s desítkami bytů v hustě osídlené čtvrti. Poté, co si prohlédli zvonky, zjistili, že ani ty jim nepomohou zjistit, do jakého patra mají mířit.
"Neříkej mi, že budeme muset obejít dvacet pater a číst štítky na dveřích. Za předpokladu, že tam vůbec štítky jsou," povzdechla si Jo nevěřícně.
"Taky můžeme zvonit na všechny dveře a ptát se na doktora Petrieho. Co ti přijde jako lepší možnost?"
Jo jen pokrčila rameny. "Tak zazvoň. Budou mít sice šanci na útěk nebo na schování všeho, co by je mohlo kompromitovat, ale je to ta nejsnazší možnost. Nemůžeme tu hodinu obcházet byty."

Mac už natahoval ruku k tlačítku s cedulkou Petrie, aby svou kolegyni poslechl, když se zpoza zavřených dveří ozval hluboký hlas:
"Tak podívejte, Petrie, mně je fakt jedno, co je mezi váma a vaší ženou, ale hádat se v noci a řvát na sebe přes celý barák už nebudete, jasný?"
Potom se dveře otevřely. Ven vyšel muž z Tamiiny fotografie, přidržel je, a kolem prošel další, o něco nižší a mohutnější muž, s lepenkovou krabicí v rukách.
"To byste měl říkat někomu jinému, já-"
Mac ale jeho obranu před káráním nejspíš jednoho ze sousedů přerušil. "Promiňte, vy jste Thomas Petrie?"
"No, proč? Kdo se ptá?"
"Kriminálka New York. Detektiv Taylor a Danville."
Thomas Petrie na ně zůstal beze slov zírat a jeho zaneprázdněný soused se rozhodl, že svědkem jednání s policií být nemusí, a odkvačil rychle k jednomu z aut zaparkovaných podél chodníku. Položil krabici, kterou měl v rukách, na zem, odemkl kufr, umístil ji do něj, zavřel ho a nastoupil. Teprve potom Thomas promluvil:
"A co po mně chcete?"
"Máme na vás pár otázek, doktore. Je doma vaše žena?" rozhodla se Jo vzít je oba najednou a nedat jí šanci připravit se.
"No… ne. Je v práci."
"Nevadí. Pojedete s námi a řeknete nám, kde pracuje," Mac Jo pochopil a hned, jak jim Petrie sdělil adresu společnosti, kde dělá účetní, poslal pro ni.

Jakmile dorazili na kriminálku, poslali Petrieho s policistou do vyslýchací místnosti. Jo ale ještě zastavila recepční.
"Máte tu poštu. Nějaká telefonní společnost."
Jo chvatně otevřela velkou obálku.
"Bože, to ještě neslyšeli o e-mailu?"
Mac se na ni nechápavě otočil.
"Poslali nám výpisy z telefonu Tami. Papírově," vysvětlila mu.
"No výborně. Pan Petrie ještě počká. Možná se nám teď něco ukáže," Macovi to moc nevadilo. Hledat v takovém seznamu sice znamenalo víc času, ale ještě v živé paměti měl vyšetřování, kdy to nechodilo jinak.

Oba dva se odebrali do kanceláře, kde si nad výpisy sedli. Operátor poslal Jo telefony a zprávy Tami za poslední týden. Víc zatím nechtěla, dokud se nepřesvědčila, že by to mohlo být důležité.
Mac připravil čísla do Tamiina zaměstnání, její sestry a doktora Petrieho, které bylo uvedeno u článku, ale byl si vědom, že nemusí být aktuální. A jak zjistil, ani jednou se v seznamu nevyskytlo.
Její sestře zato volala jednou a ona jí dvakrát napsala, hovor do hotelu byl také jeden, den před její vraždou, kdy si patrně zařizovala volno.
V seznamu dále třikrát figurovalo číslo operátora a dvě zprávy s reklamní nabídkou a potom sedm telefonátů na jediné neznámé číslo a několik desítek SMS zpráv tamtéž. Jelikož seznam hovorů a zpráv v telefonu byl vymazaný, neměli o tom ani ponětí. Ale nepřekvapilo je to.
Překvapilo je ale, že poslední příchozí hovor byl z rána den před vraždou a poslední zpráva z téhož čísla ráno v den její smrti. Během večera ani po úmrtí už ji číslo neshánělo.

Znělo to logicky. Maca rovnou napadlo, že v posledních kontaktech prostě Thomas instruoval Tami, aby se připravila na večeři, a pak zbytek dne sháněl jed a způsob, jak ho do jídla dostat. Jenže ve finále jídlo otrávila žena. Možná Thomasova manželka. Mohla se o tom tedy dozvědět? Jak ale zabránila Thomasovi, aby na smluvenou večeři šel, pokud by on měl být nevinný?
A patří to číslo vůbec Thomasovi?
K této úvaze nakonec dospěla i Jo.

"Tak teda nevím. Jestli je to Thomasovo číslo, vypadá to, že s ní udržoval dost … obvyklý kontakt na přítele. Pravidelně si volali a psali a nejspíš se asi i vídali. Ty hovory jsou dlouhé. Hádky po telefonu netrvají deset minut a déle. Jestli mezi nimi všechno bylo v pořádku, proč by ji zabíjel?"
"Jenže pokud si domluvili schůzku, není tu žádný hovor, kterým by se mohl omluvit, že nedorazí. A víme, že v jejím bytě nebyl. Nejsou tam po něm žádné stopy. A po smrti už jí nesháněl. Po smrti už je tu jen nepřijatý hovor od její sestry, a to, jak víme, z doby, kdy ji sháněla, když dorazila do města. Kdyby o její smrti netušil, copak by svou milenku nesháněl? A od doby, co je telefon tady, už nevolal nikdo. A kdyby to číslo patřilo někomu jinému, připravovala by se Tami na romantickou večeři? Leda by udržovala víc poměrů. A to se mi nezdá," zavrtěl Mac hlavou.
Obvykle se sice po zařazení mezi důkazy vyjme karta a znepřístupní se navždy, pokud si pozůstalí nevyžádají věci oběti, ale někdy po dobu vyšetřování zůstává mobil v provozu, zvláště, pokud by mohly něčí snahy dovolat se pomoci.
"Nezbývá nám, než se Thomase zeptat," Jo se zvedla, vzala i výpisy, a hodlala nenechat dále doktora Petrieho čekat.
"Počkej ještě chvilku," zastavil ji Mac, "paní Petrieovou přivezou každou chvíli, měli bychom zavolat někoho, kdo by ji mohl identifikovat."
"Myslíš toho … Denga?" Jo zalovila v paměti nesnadno zapamatovatelné jméno mladíka, který doručoval osudné jídlo.
"Jo."
Mac tedy zavolal Nianza Denga na policii a poté se připojil ke kolegyni k prvnímu pořádnému výslechu v tomto případě.

"Doktore, vypadáte, jako byste vůbec netušil, proč jste tady," začala Jo, když spolu s Macem prošla hlídanými dveřmi do místnosti, kde zhrouceně seděl Petrie.
"Taky, že nevím. A nevím proč jste se ptali na mou ženu," neodpovídal nijak útočně, spíš úplně zmateně.
"Tami Wingfieldová," nadhodil Mac.
"Pane bože, pane bože, vy jste na to přišli," Thomas si přejel rukama přes obličej.
"Na co jsme měli přijít?"
"Že jsem s ní něco měl," vzdychl.
"Takže víte, že zemřela," ujistila se Jo.
"Četl jsem noviny. A taky jsem se nemohl dostat do jejího bytu. Je to šílený, je to … ani nevíte, jaké to bylo, když jsem to zjistil z novin a do té doby si myslel, že je na mě akorát naštvaná."
"Měla důvod být na vás naštvaná?"
"No … asi jo. Moje žena, ona … víte já neměl číslo na Tami v normálním mobilu. Měl jsem ještě jeden, to kdyby si někdy usmyslela mi projít zprávy. Jenže na něj stejně přišla. Teda já o tom nevěděl. Zjistil jsem to, až když jsem přišel na to, že mi chybí simka. No a potom jsem se dozvěděl, že to moje žena ví. Řekla mi, že jí vzala, aby si s ní vyříkala pár věcí a abych já jí už volat nemohl."
Mac byl ze všech zjistil, věděl, přišel, dozvěděl trochu mrzutý. Navíc pokud muž před ním neměl v tajném mileneckém mobilu kartu, těžko se mohl s Tami domlouvat na večeři, což ho rozladilo ještě víc. Tenhle případ vedl k příliš mnoha lidem a už příliš dlouho k ničemu konkrétnímu.
"Takže tím chcete říct, že jste s vaší milenkou před smrtí nemluvil?"
"No to zase … podívejte, my jsme byli v kontaktu dost často. Jak to jenom šlo. Jenže v ten den, co podle novin Tami … no … tak jsem věděl, že budu muset být v práci. Přivezli nám nové exponáty do pavilonu a bylo třeba udělat hodně věcí. Věděl jsem, že nebudu mít čas na nic dalšího, takže večer před tím jsem Tami volal, že si na ní nenajdu čas a aby mi ani nevolala. To dodržela, akorát že pak jsem zjistil to s kartou, moje žena řekla, že ji vzala, aby jí poslala do háje a že ji pak vyhodila, abych se s ní nemohl dál domlouvat. A Tami se nijak jinak neozvala, tak jsem myslel, že je naštvaná. Šel jsem za ní domů, ale … to už byly dveře bytu zapečetěné páskou," odvyprávěl jim v kostce jeho verzi příběhu posledních dní. A bohužel, neřekl nic, s čím by nemohli souhlasit. Přesto spousta věcí nehrála.
"Jedná se o tohle číslo?" Mac před něj položil seznam hovorů se zvýrazněným dosud neznámým číslem.
"Ano. Tímhle jsem s ní komunikoval."
"Kdy jste zjistil, že vaše žena vzala kartu z telefonu?"
"Hned další den. Volal jsem s Tami, druhý den jsem se staral o exponáty a ten další jsem jí chtěl volat znovu, ale simka už chyběla."

"Měla Tami krom vás ještě někoho?" zeptala se Jo. Pokud chystala večeři, určitě nemohla být naštvaná po hádce se sokyní.
"Ne! Ona rozhodně nebyla …" chvíli přemýšlel nad správným slovem, když mu pomohl Mac.
"Jako vy? Pokud ale udržovala vztah pouze s vámi, jak nám vysvětlíte, že večer, kdy zemřela, chystala večeři, oblékla si šaty a připravila se jako pro očekávanou návštěvu? Dokonce objednala jídlo z restaurace."
"Co? O čem to mluvíte? Alana říkala, že jí ještě ten den všechno vytmavila. A potom se pohádala ještě se mnou. Vlastně od té doby se pořád hádáme, ale nemůže se divit, mezi námi to neklape už nějakou dobu. I proto mi soused říkal, abychom si zklidnili domácnost, když jste přijeli. Nevím, proč by měla Tami chystat večeři!"
"Ani jste jí nenaznačil, že byste s ní rád trávil večer a noc?"
"Poslouchali jste mě? Měl jsem spoustu práce s terárii a hady! Můžete se na ně klidně jít podívat! To mi chcete říct, že jsem si s ní domluvil večeři a na ní ji zabil?" Petrie se rozčílil. První vlna žalu ho stihla přejít v době, kdy se o vraždě dozvěděl, teď už mohl přemýšlet jasně, a brzy mu došlo, že se ho kriminalisté snaží obvinit.
"Ne. Nikdo k ní nedorazil. Zabilo ji objednané jídlo. A velmi pochybuji, že by si slečna Wingfieldová objednala porci s jedem mamby černé, doktore. Zabil ji ten druh jedu, s kterým jste pracoval. Od hadů, na které se specializujete!" vyjevila mu Jo konečně celou pravdu a vlastně jediný důvod, proč tu sedí.

"Vy … myslíte si, že jsem jí tam já dal jed? Nejsem jediný člověk na světě, co s mambami pracoval! A nikdy bych to neudělal! Já Tami miloval, chápete to? Alana mě už nezajímala, jsme spolu jenom kvůli prstýnku a papíru z radnice! A teď, když už je to venku, se stejně rozvedeme. Doufal jsem, že budu moct být s Tami! Kdybych měl někoho zabít, jako že bych to nikdy neudělal, byla by to moje žena, ne milenka!"
Jo i Mac uznávali, že má pravdu. Nemusel Tami zabíjet zrovna on. Ale ještě zbývalo potvrdit nebo vyvrátit spojení se zločinem, dokázat, jestli o vraždě, kterou dost možná vykonala jeho žena, věděl, nebo ne.
"Dobře. To, co říkáte, zní logicky. Asi každý by preferoval milence, to ano," rozhodla se Jo přestat trochu útočit a dostat z něj další informace, "ale kdo by potom Tami zabil? Zvláště když to udělal hadím jedem?"
"Já nevím … je to krásná a milá holka, no teda … byla taková. Proč by jí kdo zabíjel? Ona si nedělala nepřátele, ona …" potom se doktor Petrie zarazil. Kriminalisté jen čekali, s čím přijde teď, neboť vypadal, jako by ho něco napadlo.
"Doktore?" pobídla ho Jo, když už mlčení trvalo příliš dlouho.
"Moje žena," hlesl, "ona … se dozvěděla o Tami. Nenávidí hady, ale … mohla se k tomu dostat. Mohla …"
"Vaše žena Alana se tedy mohla dostat k jedu mamby?" ujišťoval se Mac.
"Ano. Dokud jsem je měl doma, jed jsem jim odebíral. A ten se dá usušit a uchovat. A i v zoo se k němu dá přijít, ale nevím, jestli by tam mohla … ach ne. To snad ne …"
"Vy ještě pořád máte doma hadí jed?"
"Už ne můj. Asi se budete divit, ale je o něj docela zájem. A když mám možnost odebrat ho svěřeným exemplářům, tak … ona by ho zoo prostě zničila. Nikdo se nestará, když si ho vezmu," pokrčil Petrie rameny.
"A prodáte na černém trhu, že?"
"Jo. Každý se stará, jak umí! Ale nikdy mě nenapadlo, že ho Alana může použít."

"Dobře, kdy jste tedy přišel domů ten den, co Tami zemřela?"
"V půl desáté večer. Nebo chvilku po půl. Můžete se klidně zeptat v práci, kdy jsem odcházel. Byl jsem mezi posledními," odpověděl prakticky bez zaváhání a oni neměli důvod mu nevěřit.
"Vaše žena byla doma?"
"Když jsem přišel, sprchovala se. A pak si šla lehnout. Vůbec se mnou nemluvila," Petrie odpověděl, ale potom ještě rychle dodal: "To se ale stávalo docela často. Když měla špatnou náladu. Proto taky už jsem měl našeho manželství dost. Jestli ten večer stihla zabít Tami … pane bože … Alana … já tu ženskou nenávidím!"
"Ještě nevíme, jestli ji zabila vaše žena, doktore. Ale vy, pokud už nám nemáte co víc říct …" Mac větu nedokončil, aby mu dal šanci ještě něco dodat. Ale Petrie už nic neřekl a jen se na oba díval v očekávání toho, co bude.
"Odveďte ho," kývl tedy na policisty u dveří. "Uvidíme, nakolik bylo to, co jste řekl, upřímné."

"Co myslíš? Říkal pravdu, nebo to háže na manželku?" zeptala se Jo Maca, když bylo po výslechu.
"Uvidíme, co řekne Alana Petrie. Ale výkřik o tom, že kdyby někoho zabil, byla by to manželka, působil docela přesvědčivě. Navíc by si byl určitě vědom toho, že se přijde na otravu, a že najdeme jed v jídle. Kdyby v tom tedy jel taky, je snad dost chytrý na to, aby měl v rukávu řešení."
"Jen doufám, že žena, která přebírala objednávku, doopravdy je Alana. Jestli je to nějaká jiná, dost se nám-"
Zbytek věty však Mac neslyšel. Zazvonil mu telefon. Když ho zvedl a vyslechl si hlášení od hlídky, kterou vyslal právě za Alanou, nespokojeně se zamračil.
"Co se děje?"
"Paní Petrie není v práci. A není ani k nalezení."


Kriminalisté se při výslechu doktora Petrieho začínali těšit, že ještě dnes případ konečně vyřeší. Jenže do večera se nepodařilo podezřelou najít a Mac se vracel domů v dost špatné náladě.
Já mu alespoň odlehčila v tom směru, že jsem si vyzvedla malého Matthewa. Eric celé odpoledne připravoval pokoje a později s Dannym nastěhoval těžké kusy nábytku. Proto už jsme mohli, i když většina věcí, které June nestihla vybalit, zůstávala v krabicích, celkem bez problémů spát v novém domově.
Když jsme potom přijeli domů, původní majitel už byl i s několika původními kusy vybavení pryč, a Eric a Danny Messer seděli v obýváku na gauči a v křesle. Kolem nich stálo několik krabic s knihami, filmy a nezapojená televize opřená o stolek. Na něm však stálo otevřené pivo a několik hamburgerů, z čehož se dalo usoudit, že už se dnes večer ani nic nezmění.
Jen jsem oba v rychlosti pozdravila a vyšla jsem nahoru připravit Mattův pokoj na spaní. Jednak jsem ho ještě neviděla a jednak už bylo celkem pozdě.

Matt však vůbec nespěchal.
"Ahoj," zahlásil do obýváku a zamířil tam.
"Ahoj Ann," pozdravil Danny tak, jak mi krom rodiny říkali všichni, včetně kdysi jeho sestry, "nazdar, prcku."
Jeho si ale Matt moc nevšímal.
"Tatiii … tatiii, už jsme zabydlený?" přikradl se ke křeslu, v němž seděl Eric.
"Skoro. Podívej se kolem, většina věcí je ještě v krabicích. Až budou na svém místě, budeme zabydlení," chytil ho a vytáhl k sobě.
"A kdy už to bude?"
"Proč tě to tak zajímá?"
"Protože … až budem zabydlený… maminka žekla, že můžu mít psa …" zakňoural.
"Co kdyby ses radši naučil pořádně mluvit?" o tomhle požadavku věděl, ale rozhodně neměl nervy ani čas ještě na zvíře. A jediný důvod, proč Matt zatoužil po psovi, byl ten, že ho dostal nějaký kamarád ze školky a přivedl ho ukázat spolužákům.
"Kdybych měl psa, tak se naučím požádně mluvit!"
"To tě naučí ten pes?" zasmál se Eric. Povolit nehodlal.
Matt se jen zarytě a odhodlaně díval do Ericových očí.
"Podívej, teď vážně ne. Koukej, co je tu ještě práce. A ty chodíš do školky a my ostatní taky nemáme čas se místo tebe o psa starat."
"Teta June tady je …" zakňoural znovu a vysloužil si Dannyho pozornost i jinak než milým pobavením.
"Ta se o žádný zvíře starat nebude. Teď se musíš smířit s tím, že ho kupovat nemůžeme. A mazej nahoru, máš tam nastěhovaný pokoj a čeká tam máma, šup."

Matthew sklouzl z jeho nohou na zem a poslušně odběhl ke schodům. I když nespokojený.
"Teta June? Vy ho necháváte, ať chůvě říká teta?" zeptal se Danny potom na to, co ho zarazilo. Ale než stačil odpovědět Eric, vešla June. Dosud vybalovala nádobí, které bude brzy potřeba a navíc je příliš křehké, než aby jí připadalo bezpečné nechávat ho v bednách, ale rozhovor s Mattem slyšela. A už jí nebavilo, že je něco jako utajené stvoření, co pro zbytek světa neexistuje. Čím dál víc jí připadalo, že její otec se za ni stydí, nebo nechce, aby někdo tušil o jeho prohřešcích, což jí vadilo ještě víc. Nechtěla, aby ji bral jako něco, co sem najednou spadlo, a o co neměl zájem.
"Proč by mi tak neříkal? Tetě se přece říká teta, ne? A sestra matky je teta," usmála se na Dannyho a vzala ze stolu prázdné obaly od burgerů, aby je vyhodila.
Ten se ale zpátky neusmál. Naopak překvapeně vyvalil oči a když odešla, obrátil se na Erica s pohledem žádající vysvětlení.

Já mezitím sešla dolů, protože Matt se odmítl jít vykoupat, dokud si nový pokoj důkladně neprohlédne. Za Dannym a Ericem jsem vešla právě ve chvíli, kdy se Danny zmateně zeptal: "Teta? To jako vážně … teta?"
Já netušila, o čem mluvili, ale když ukázal ke kuchyni, došlo mi, že někdo se musel nějakým způsobem podříct.
"On jí tak Matt říká, on-" chtěla jsem všechno nechat vyšumět, ale June mě zarazila.
"On mi tak říká, protože jsme sestry, že? Mě už nebaví, jak se Mac tváří, jako že se nic neděje. Může si za to sám, nevím, proč by ho všichni měli mít za poldu bez poskvrny."
Danny konečně pochopil, ale jeho překvapení se jen prohloubilo. Já zato vážně nechtěla věřit tomu, co slyším. June se celou dobu nikam nechtěla vnucovat ani nic komplikovat, ale teď se rozhodla překopnout tátovi jen tak život?"
"Proč to teď musíš vytahovat?" zeptala jsem se jí proto příkře.
"Tobě by to možná bylo jedno, ale jak se choval, když jsem přijela, na to nezapomenu. On taky není svatoušek a já nejsem nic, co by se muselo utajovat!"

Žádné komentáře:

Okomentovat