Netrvalo moc dlouho a strážníci už do ní usazovali muže oblečeného v červeném kabátě s bílým lemováním a červených kalhotách, ale teď už bez čepice a plnovousu.
„Pan Russell Giffard. Děláte už Santa Clause dlouho?“ zahájila výslech Macks. V místnosti byla spolu s Deeksem a ostatní je pozorovali.
„Teď podruhý. Ale fakt nevím … co to sakra má všechno znamenat? Sebrali jste mě jak nějakýho teroristu!“ Giffard vypadal opravdu vyděšeně.
„A nejste snad?“ zeptal se Deeks.
„Já?“ Giffard na něj šokovaně vyvalil oči.
„Máme vás na videu z bezpečnostní kamery. Za parkovištěm Kmartu stála dodávka. Vy jste do ní vlezl a něco vzal,“ postrčila ho Macks tam, kam se potřebovali dostat.
„Jo, jo, to jsem … ale lidi, to přece … já jí neukrad, nepoškodil a jestli vám jde … přece jste mě sem netáhli kvůli jednomu plyšovýmu medvědovi!“ došlo mu, co jediné po něm mohou chtít, ale nechápal o to víc.
„Takže přiznáváte, že jste ho ukradl?“ ujistil se Deeks.
Giffard se na něj chvíli jen díval a pak pokrčil rameny.
„Eh … byl to jen medvěd.“
„Jak jste se dozvěděl, že tam je? A že tam je ta dodávka?“ ptal se Deeks dál. Možná mohla mít Macks vážně pravdu a celé je to jen shoda náhod. Zloději chtěli cenný šperk a mimoděk dali příležitost nějakému anonymnímu občanovi, aby si i on sám na Vánoce přilepšil. A náhodou šlo o prezidentskou zásilku. Ale tolik náhod najednou?
„Zahlédl jsem ji o pauze a když jsem se chystal jet domů, stála tam pořád. A taky jsem viděl, že zadní dveře nejsou dovřený, takže mi bylo jasný, že ji tam někdo nechal jen tak a už se asi nevrátí.“
„Takže jste ji chtěl vykrást.“
„Ne! Byl jsem zvědavej a co já vím, někdy prostě nedokážete přesně říct, proč něco děláte. Šel jsem se tam podívat. Přes okno jsem vepředu neviděl nic a vzadu ležela jenom průhledná krabice s tím medvědem. Tak … jsem ho vzal.“
„A proč? K čemu vám je?“ vložila se do výslechu zase i Macks.
„Já … já nemám peníze na dárky,“ Giffard se trochu zatřásl, když to přiznával, a podíval se jinam, než do tváří vyšetřovatelů.
„Máte přece práci,“ namítl Deeks.
„Jo, ale z toho zaplatím leda nájem a benzín. A neměl jsem co dát svojí holčičce k Vánocům. Všichni ostatní dostanou kupu dárků a ona by neměla pod stromkem vůbec nic! A jeden medvídek … není to nic extra, ale každej je má rád, ne? Ani … nikam jsem se nevloupal a … je to přece jenom přestupek! Vlastně jsem ho našel!“
„Takže vám máme věřit, že … jste jako Santa kradl Vánoční dárky?“
Giffard začal vrtět hlavou.
„Jen tohle, v obchodě bych nikdy nic neukrad, ale tohle … říkal jsem si, že zřejmě nikomu nechybí, a že může Gery udělat radost. Mojí dceři, jmenuje se Marguerite, po babičce z New Orleans, říkáme jí Gery,“ vysvětlil Gifford ještě, když se Macks i Deeks zarazili.
„Kde je ten medvídek teď?“ Macks si jen pro sebe povzdechla. Opravdu tady šetří chudáka ze supermarketu jako špiona?
„Doma ve skříni, ani jsem ho nevybalil, to vám jde fakt o něj? Co je s ním tak divnýho?“
„Bohužel pro vás byl součástí zásilky pro prezidenta a jeho rodinu. Spolu s ním zmizel ještě diamantový náhrdelník, který si vzali řidiči odstavené dodávky, a medvídka nechali být. Nevěděli totiž, že je speciálně upravený přímo pro prezidenta, a jeho kancelář se tak začala obávat, že by mohlo jít o pokus proniknout do pokročilé technologie Spojených států. Ten medvídek má mnohem větší cenu, než si umíte představit,“ vysvětlila Macks šokovanému Giffardovi konečně podstatu celého policejního divadla.
„Prez …… a-ale … to jsem netušil! Opravdu! Nikde to nepsali, jak jsem to mohl vědět? Vypadá úplně … jako každej jinej!“
„Já vám to věřím, pane Giffarde. Ale stejně budete muset podat vysvětlení i na jiných místech a až soud rozhodne, protože ať jste o tom věděl nebo ne, samotná hodnota medvídka už z toho dělá něco víc než přestupek. A předně – pojedete spolu s policejním doprovodem domů a medvídka odevzdáte. Pokud opravdu zůstal neporušený a v obalu, je to bod pro vás,“ Macks se zvedla ze židle, na které seděla, a i Deeks zamířil k východu. Jejich práce tu právě skončila. Pachatele dopadli, jedni nepochybně okusí vězení, druhému také určí osud soud, a další hodnocení musí nechat na vyšších místech, která si všechno převezmou, jako třeba na prezidentově kanceláři.
„Ale to Gery …“ ozval se ještě Giffard, silně otřesený a zmatený.
„Třeba ještě budete mít příležitost k něčemu lepšímu,“ Macks se na něj těsně před opuštěním místnosti trochu lítostivě usmála.
„Tobě je ho ještě líto, že?“ promluvil na ni Deeks, když už je nemohl slyšet.
„Celkem jo. Ale myslím, že mu zase nic tak hroznýho neudělají. Aspoň já bych mu dala leda podmínku. A co ty?“ podívala se na něj a všimla si, že nevypadá spokojeně, jako obvykle, když vyřešili případ. „Jsi zklamaný, že tvoje teorie neobstály?“
„Emmm … nejsem zklamaný, že nešlo o špiony nebo teroristy, to fakt ne.“
„Ne? Každý kluk přece chce být hrdina, který někoho takového chytí,“ ušklíbla se a Deeks jí za to věnoval jeden otráveně vražedný pohled. Macks ale jen rozesmál.
„Skočím si pro něco k jídlu. Z těch všech bezpečnostních složek a obrácených Santů mi nějak vyhládlo,“ pokusil se proto změnit téma. I když po tom příjemném a alespoň se mu zdálo zvonivém a rozzařujícím smíchu, který po její poznámce následoval, se už nemračil. Měl ji na to asi prostě moc rád.
„Fajn. A pokud bys nějakého dalšího Santu potkal, řekni mu, že ten dnešní lup bych si dala říct, jo?“
Když se Deeks asi za půl hodiny vrátil, Macks zůstala v hale sama. G. i Sam někam zmizeli a Hetty se vždycky ukázala až když nastal případ nebo průšvih. A tak byla jediná, kdo se ho mohl zeptat na dost podivné balení jídla, které tvrdil, že si koupí.
„To sis přinesl oběd ve speciální ozdobný taštičce?“
„Ne, jen jsem potkal Santu,“ vzpomněl si s jakými slovy ho vyprovodila.
„Cože?“ Macks ale nechápala.
„Potkal jsem Santu a vyřídil mu tvoje přání,“ usmál se a naznačil kolegyni, aby se podívala sama.
Macks se zvedla z křesla a došla až k němu.
„O čem to mluvíš?“
Deeks k ní místo odpovědi natáhl ruku s taštičkou. Macks si ji převzala, podívala se dovnitř a s překvapeným výrazem vytáhla malého bílého chlupatého medvídka s červeným šátkem kolem krku.
Tázavě zvedla oči zase k Deeksovi.
„Sice není úplně jako tamten, ale s tím se asi moc nenadělá.“
Jí na tom ale nezáleželo. Vůbec nemyslela vážně poznámku, že dnešní lup by se jí hodil, a navíc už několikrát opakovala, že medvídky mají rádi všichni, i když jsou obyčejní.
„Je … je moc hezký, to … děkuju, ale nemusels, já nemyslela abys …“ ona sama pro něj navíc žádný dárek neměla.
„Já chtěl,“ Deeks ji ale zarazil, „je to už 'jen' medvídek a navíc je to tradice, ne. Vánoční.“
„Jsi blázen,“ poznamenala, znovu se podívala na medvídka ve svých rukou a pak se s vrtěním hlavou rozhlédla po místnosti.
Potom se k Deeksovi nečekaně natáhla a políbila ho.
Teď zůstal překvapený a téměř v šoku on.
„Taky tradice,“ zašeptala Macks, ukázala nad jejich hlavy, kde visela kytice jmelí, a políbila ho ještě jednou.
Žádné komentáře:
Okomentovat