Výslech řidičů byl krátký. Ani jeden zloděje neviděl. Měli na hlavách pletené tmavé kukly, rukavice, tmavé oblečení, přepadli je zezadu, jednoho omráčili rovnou a vzali mu uniformu, kterou si chystal obléct, druhého praštili do břicha a donutili se svléknout, poté je svázali a zavřeli v dodávce. Jeden prý měl hrubý a chraplavý hlas, druhý naprosto normální hlas a oba byli asi kolem 185 centimetrů vysocí, střední postavy.
V garážích navíc žádná další zařízení na sledování nebo monitoring nebyla, takže Macks, Sam i G. odjeli zase zpátky a přidali se k Deeksovi.
„Poslal ti už někdo nějaké výsledky?“ zeptal se Sam.
„Zatím ne, ale na cestě jsou nahrávky z toho parkoviště. Hlavní manažer Kmartu měl nějaké připomínky, takže mu musel pohrozit zástupce protiteroristické skupiny a zavolal mu i mluvčí prezidentovy kanceláře. Takže se to protáhlo. A taky to ti samí museli vysvětlovat policii, protože ta si nahrávky chtěla zpracovat sama, a pak jsem s nima musel jednat já, aby si je neodvezli oni,“ zavrtěl hlavou a vysvětlil, jaké potíže měl. Bohužel, kvůli jeho postu styčného důstojníka ale právě tyhle potíže byly jeho prací.
„Každý miluje byrokracii a ostatní složky. My máme jenom hrubý náčrt únosců, vůbec neznáme jejich obličeje a víme, že na sobě měli přepravní uniformy securiťáků. Takže na tom nejsme zase tak líp,“ mávl rukou G.
„Ale pořád jste se nehádali o pásky jako malý děti,“ povzdychl si Deeks. Vzhledem k prioritě případu totiž za celý den mluvil s více lidmi, než obvykle za týden.
Jejich debatu nad naháněním špionského zloděje Vánoc ale přerušil technik Eric.
„Hej, lidi, letištní policie.“
„Já to vyřídím,“ zvedla se hned Macks, když viděla, jak Deeks protočil oči. „Co chtějí?“
„Mluvit s někým, kdo vyšetřuje tu krádež. Prý měli hlášku ohledně zvýšené pozornosti vůči převáženým hračkám a šperkům, tak volají, mně nic říct nechtěli.“
„Jasně, už i letištní policie si chce připsat zásluhy, když jde o prezidenta,“ odfrknul si Deeks.
Macks se nad jeho výrazem zakřenila a odběhla za Ericem. Měla ráda Deeksovy připomínky a ráda s ním spolupracovala. Se všemi kolegy, to ano. Ale s ním o trochu víc.
Vrátila se však během chviličky a houkla na Deekse:
„Bal se, jedeme na letiště, máme náhrdelník i ty, co s ním chtěli odletět! Jsou dva a můžou to být naši zloději!“
„Tak to jedeme taky!“ začal se zvedat okamžitě G. Ale Macks ho zarazila.
„Ne, projděte nahrávku z parkoviště, až se s nima vrátíme, bude nejlepší mít hned jistotu, jestli to jsou oni nebo ne. A ty už pojď!“ táhla Deekse ke služebnímu autu, sama už připravená.
„A o medvídkovi nepadlo ani slovo?“ ujišťoval se ještě cestou.
„Ne, prý měli jen náhrdelník, který vypadal draze a pak si ostraha všimla, že se shoduje s fotkou toho pro první dámu. O medvídkovi nikdo nic neví, ale když zadrželi všechny jejich věci, znamená to, že tam není.“
„Takže jim šlo o šperk a ne o špionáž … dívali jsme se na to špatně.“
„Ne, jen jsme se zaměřili jenom na jednu možnost. Ale to nevadí, protože se to rozkrývá hodně rychle. Jako by toho předvánočního shonu nebylo málo,“ Macks se na Deekse usmála.
„Doufejme.“
Společně dorazili na ne příliš vzdálené letiště a zamířili rovnou ke členovi ochranky, který je už vyhlížel. Ten je pak zavedl do uzavřené kanceláře, kde na stole ležel otevřený příruční kufřík, v němž byl pod falešným dnem a polstrováním v bublinkové fólii zabalený náhrdelník.
„Je to on?“ zeptal se jeden z policistů postávajících kolem.
„Ještě to budeme muset ověřit, ale vypadá to, že ano. Kde jsou ti muži, co ho chtěli odvézt?“ odpověděl Deeks.
„Dole s pouty na rukou, hlídá je několik mužů. Odmítají mluvit.“
„S námi budou. Mají totiž hodně co říct,“ potěšeně prohlásila Macks, vyfotila rozložený kufřík, pak ho zavřela, zapečetila a vzala s policejním doprovodem s sebou dolů.
Jeden z ozbrojených mužů potom Deekse a Macks ještě informoval, že se oba zloději pokoušeli utéct a kvůli rozruchu, který způsobili, měla čtyři letadla odložený odlet.
„Nechceme vás zdržovat. Mohli bychom ty dva vzít k nám a podat si je sami.“
„To klidně udělejte, ale třeba se jim rozváže jazyk i tak.“
„Třeba,“ kývla Macks na strážníkovu poznámku a vešla do dveří, které jí otevřel. „Takže tohle jsou ti dva, ano? Dobré odpoledne, pánové. Ani nevíte, jaké máte štěstí, že jsme tu my dva a ne protiteroristické komando. Že?“ podívala se na Deekse, který ihned pochopil, že on má být pro tenhle výslech ten nepříjemný a zlý.
„No a? Jako bychom si je my neuměli podat taky. Tak nebudeme ztrácet čas. Kam jste chtěli propašovat ten náhrdelník a kde je medvídek? A jestli nebudete mluvit, tak vás protiteroristickému předáme a skončíte někde na Guantánámu. Vyberte si sami.“
Ani jeden z mužů nepromluvil.
„Fajn, takže jdem, zavoláme jiný,“ otočil se Deeks zase ke dveřím a chytil Macks za nadloktí. Nemyslel to vážně, ale doufal, že to zabere.
„Počkej, ještě jim přeci dáme šanci. Pokud nám řeknou, proč vzali ten náhrdelník.“
„Protože stojí víc, než si vy dva kdy vyděláte?“ odpověděl jí konečně jeden zloděj s protočením očí.
„A medvídek? Kde je ten?“
„Myslíte toho blbýho plyšovýho medvěda? Komu je co do něj, byl v dodávce a zůstal v ní.“
„V dodávce, kterou jste nechali u parkoviště Kmartu? Tak to mám novinku, pánové, v té není!“ dohadovala se s nimi Macks.
„No tak není, chcete dvacet dolarů na novýho?“ zamračil se druhý muž.
„Copak vy nevíte, co to vlastně bylo za hračku?“ zeptal se Deeks.
„Plyšovej medvěd. Pro prezidenta. Blbej dárek, pro někoho takovýho, ale taky dárek. Jenže my chtěli ty diamanty. Od začátku.“
„Deeksi, pojď na chvilku ven.“
„Hej! Nám šlo o prachy, nebyl to útok na prezidenta, rozumíte?“ rozkřikl se ještě první muž, když začal mít obavu, že chtějí skutečně zavolat někoho horšího. Ale vyšetřovatelé ho ignorovali a zavřeli za sebou dveře.
„Nemají ani páru o kameře ani ničem dalším. Budeme je muset vzít k nám a vytáhnout z nich, jak se dozvěděli o cestě, jak se dostali do přepravní firmy a kde chtěli ty diamanty prodat, ale tohle je normální krádež. Medvěda vzal někdo další.“
„A víš s jistotou, že byli jenom dva? Nebo že nebyli s někým domluveni? Oni si nechají šperk, jejich kumpán kameru,“ oponoval kolegyni Deeks.
„Vypadali až moc překvapeně. A dodávka zůstala na parkovišti, kdokoli se do ní mohl vloupat.“
„Ale proč by bral medvěda, který sám o sobě nestojí ani těch dvacet dolarů, co nabízeli? Že jde o prezidentské dárky vůbec neproběhlo médii a kdyby se někdo do dodávky vloupal, ukradne ji buď celou a nebo vezme rádio nebo něco jiného cennějšího.“
„Lidi kradou i párky z hotdogů. A je před Vánoci. Já bych je převezla k nám, nechala je chvíli se dusit v cele a zaměřila se na toho medvídka, dokud se nenajde. Možná už kluci budou na stopě,“ Macks s Deeksovou teorií o špionském spiknutí ale nesouhlasila ani teď.
„Ty musíš být vždycky proti mně, viď?“ zamračil se proto.
„Ne, jenom nezapomínej, že držet se jedný teorie nás na začátku vedlo špatným směrem,“ Macks se naopak usmála a plácla ho po rameni. „Prostě je teď zatkni, pane policisto, předáme je LAPD a jedeme dál.“
„Ty jsi tím medvědem úplně posedlá.“
„To víš, kdo by nechtěl pod stromečkem medvídka.“
„Takže máte zloděje, ale o teroristy ani špiony nešlo, jo?“ shrnul G. to, co jemu a Samovi řekli, když Macks a Deeks dorazili zpátky na základnu a dva muže z letiště nechali k výslechu LAPD. Když totiž doopravdy nešlo o ohrožení bezpečnosti, nemělo žádný smysl, aby se jimi NCIS dál zabývala. Překupníci kradených šperků a drahokamů jsou záležitost jiné organizace.
„Jo. Podle všeho toho medvěda teda nechali i s dodávkou svému osudu,“ našpulila Macks rty v gestu nelibosti. I když Deeksovi se zdálo spíš roztomilé.
„No tak se podívejte na tohle,“ G. jim podstrčil svůj tablet a spustil na něm video, které mu poslal Eric, když prohlížel záznamy z parkoviště Kmart.
Macks i Deeks se chvíli jen dívali, než v rohu záběru za plotem našli jejich dodávku. Protože stála až za plochou parkoviště, nebyla vidět celá a zůstala téměř mimo, ale naštěstí mohli sledovat kus jejího nákladového prostoru s otevřenými zadními dveřmi.
Nejdřív stála osamocená a nepovšimnutá, ale pak spatřili, jak se k ní zezadu někdo přiblížil a za pár vteřin zase rychle odešel s něčím, co musel být postrádaný medvídek, v rukou.
„G … já mám halucinace, nebo to je doopravdy Santa?“ vykulila Macks oči.
„Jo. Zjistili jsme, kdo v Kmartu Santu dělá a už jsme pro něj poslali,“ odpověděl místo G. ale Sam se svým typickým úšklebkem.
„A neřekla bych, že Santa je kumpán překupníků šperků nebo špion,“ strčila Macks do Deekse.
„Jo, fakt to vypadá, že využil příležitosti, ale stejně, nepředbíhej událostem,“ oplatil jí to.
„Tak na tohohle obráceného Santu jsem moc zvědavý,“ dodal ještě Sam, když si G. vzal tablet zpátky a všichni čtyři se odebrali počkat na eskortu se zadrženým před výslechovou místnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat