10. srpna 2013

Follow My Eyes 9


"Macu neměl bys teď spát a připravovat se na další směnu?" promluvila chabě Stella po dalších dlouhých hodinách čekání před sálem.
"Myslíš že bych teď mohl spát?"
"Nevím."
"Asi stejně jako ty."
"Macu já mám takový strach! Měla jsem tušení, že ta operace nedopadne dobře. Co když se mu něco stane? Co když … to … co když jim tam …"
"Stello ne, tohle ne. Nicky to zvládne, uvidíš. Víš jak pořád říkal, že chce domů."
"Jo a taky říkal, že chce poznat tátu. Macu já přísahám, že jestli to zvládne, tak mu to řeknu. Řeknu mu, že jsi jeho táta."
Nevěděl, co na to říct. Má být potěšený? Nebo se bát? A co když to vážně nezvládne?

"Done, nějak se nám mrtvé v hotelových pokojích množí, co."
"Jo to teda jo. Myslíš, že je tohle taky prostitutka?" vedli mezi sebou rozhovor Messer a Flack na dalším hotelovém pokoji nad další mrtvou ženou.
"Je to možné. Nemá doklady, to obleční tady by tomu odpovídalo. Každopádně je taky ubodaná a taky se bránila."
"A jestli zase nezjistím, kdo ten pokoj …" až teď si pořádně prohlédl její obličej.
"Hele ta je mi povědomá …"
"Zrovna tobě je povědomá nějaká kurva jo?" zasmál se Danny.
"Ale to ne, jen jsem byl včera v baru a viděl jsem ji odcházet s takovým chlápkem … Myslím, že si ho docela vybavuju."
"Skvělý, lepšího svědka mít nemůžeme."
"Počkej, třeba to není vrah."
"Viděls ji odcházet včera večer. A je mrtvá určitě už aspoň třináct hodin. To bys musel být v tom baru buď odpoledne nebo by si musela hodně pospíšit. A ani jedno se mi nezdá pravděpodobné."
"Dobře. No stejně nevím, kdo to je. Jen jeho podobu."
"Hele i ta nám pomůže, píše mi Lindsay," podíval se Danny na mobil. Don jen protočil oči. Na žádné zamilované vzkazy nebyl vůbec zvědavý. "Prý se našla před týdnem jedna mrtvá prostitutka v Jersey. Nemají žádné stopy ani podezřelé a když se doslechli o našem případě, myslí si, že to může souviset."
"Jako že někdo jezdí po východě a vraždí děvky?"
"Nevylučoval bych to, kámo."
"Jdu za správcem, uvidíme, co se dovím. A kde vůbec je Mac? Tu minulou přece vyšetřoval i on."
Messer pokrčil rameny. "Nemám zdání. Ale určitě to bude něco důležitého, jinak by nám dal vědět. Ale tak vrátila se sem Stella …"
"Počkej, nechceš mi doufám tvrdit, že by se vykašlal na práci kvůli svojí dávný lásce. On! Danny prober se, je to Mac."
"Noo nevíš. Jen ho nepodceňuj. Navíc Stella tu má syna. Sice nevím, kolik mu je …"
"Tak do toho se nepouštím. Jestli je Macovo … to si radši pořádně ověř. Jdu za správcem," vyšel z pokoje a nechal Dannyho nad svými úvahami. On sám se vůbec nezabýval tím, kde je Mac. A bylo mu celkem jedno, jestli s ním má Stella třeba deset dětí. Napadlo ho něco jiného.

Jedna prostitutka v Jersey, dvě v New Yorku. A nikdo neví, kde bude další a jestli další bude. Musí na ni dát pozor, v žádném případě nedovolí, aby se jí něco stalo. I když ji nedokáže odradit a ona s ním nechce nic mít, jeho city k ní se nemění a on musí zabránit, aby byla další. Zatím ji vídal každý den v práci a to mu muselo stačit. Možná mohl zkusit zase ji někam pozvat, ale k čemu by to bylo? Uvědomil si, že se chová stejně jako všichni ti, co si místo hledání přítelkyně kupují holky, které by jinak nemohli mít. A když jí své obavy svěří, stejně s ní nepohne. Je až příliš umíněná a sebejistá. Ale co když ji jednou v práci nepotká? Musí zkusit něco jiného.

Taylor se celý den neukázal. Poslal sice neurčitou zprávu, kde se snažil vyhnout všem konkrétnějším vysvětlením, ale nic víc.
Nicholase převezli asi po čtyřech hodinách na pokoj. Ani nechtěli vědět, co všechno musel znovu podstoupit.
Oba měli velký strach a lékaři je nemohli nijak uklidnit. Sami si totiž nebyli ničím jistí a nedokázali dát ani tu nejmenší záruku.
Teď byli oba u svého syna a doufali, že příštích čtyřiadvacet hodin zvládne, a že znovu uvidí jeho úsměv a uslyší všetečné otázky.
"Stello neplač, slyšelas, že má velkou šanci," sedl si Mac vedle Bonaserové a objal ji kolem ramen.
"To samé říkali i předtím. Taky říkali, že už se bude jenom uzdravovat a vidíš, kam se dostal. Je tak strašně malý, proč musí tohle prožívat."
"Protože si nemůžeme vybrat. Ale on je přece tvůj syn, ten to musí zvládnout. Taky by ses nevzdala."
"Je i tvůj."
"Já vím. Jenže … to teď není podstatné. Jediné, co je podstatné, je on. Teď vůbec nezáleží na tom, co víš já nebo ty nebo co chceme. Důležitý je Nick."
"Pokud se tohle mělo vážně stát, jsem ráda, že je to aspoň tady."
"Jak to myslíš?"
"Kdyby zůstal v Bostonu … prostě tady … jsi ty. Nevím, co bych dělala, kdybys nebyl. Kdybych tě náhodou nepotkala na chodbě a kdyby Nicky nepotřeboval krev. Asi bych nenašla odvahu ti to říct, i když bych byla tak blízko."
"Víš, jenže když vím, že mám syna a taky vím, že mi zase za nějakou dobu odjede, přál bych si, abych tě nepotkal."
"Macu slíbila jsem, že jestli to zvládne, doví se, kdo jsi. A to taky dodržím."
"A k čemu to bude? Proč to bude vědět, když bude v Bostonu, zase jenom s tebou a zase jako dřív?"
Pocítila touhu vykřiknout, že vůbec nemusí být v Bostonu, protože je tam nic nedrží, ale mlčela. Bylo by to příliš zbrklé rozhodnutí. Sice je tam nic nedrží, ale má tam práci. A tady by zůstala jen kvůli nějakému vzdoru a kvůli tomu, co dřív cítila k Macovi. Kdyby se Nick nechtěl vracet, možná by to podstoupila, ale takhle nemůže.

"Nevím."
"Kdy říkali, že by se měl probrat?"
"Ráno."
"Stell pojď."
"Kam?"
"Na kafe. Na pořádný kafe a potom do hotelu. Musíš si odpočinout, uklidnit a teď víš, že se stejně nic nezmění."
"A když změní?"
"Dovíš se. Prosím pojď."
Nakonec na žádné kafe nešli. Stella v autě skoro usnula, takže ji Mac zavezl rovnou do hotelu. Došel s ní až před pokoj. Chtěl se rozloučit a jet k sobě, jenže ona udělala něco absolutně neracionálního. Když už byl na odchodu, chytila ho a políbila.
Nedokázal zakrýt překvapení, ale zůstal stát.
"Já nedokážu … být sama," řekla zoufale.

Před sebou koktejl, o který nejevil zájem, všude kolem spousta lidí a kraválu a za barem tmavovlasá žena, která se k němu právě s úsměvem otočila.
"Copak, nechutná?"
"Potřebuju si promluvit."
"No tak mluv, bráško."
"Tady ne, někde … v soukromí."
"A o čem? Něco vážnýho? Stalo se něco?"
"Nestalo, ale možná stane. Musím s tebou mluvit a hned, Sam."
"Dobře, pojď dozadu. Hele Amber, vem to chvíli za mě!"zavolala na svou kolegyni a i s Donem zmizeli v šatně.

"O co jde? Počkej, budu hádat. Ta tvoje kolegyně, že jo?"
"Hm. Potřebuju, abys na ní dávala pozor."
"Zopakuj to prosím? Dávala pozor? Jsem já nějaký soukromý očko nebo co?"
"Vyšetřuju případ chlapa, co vraždí prostitutky. Už má na kontě tři. Nechci, aby se jí něco stalo."
"No to je pěkný, ale to mam nechat každýho, kdo se k ní přitočí, legitimovat a podrobit výslechu, jestli ji náhodou nechce zabít? Nejsem polda!"
"Ne, tenhle má krátký hnědý vlasy, bude mu tak kolem čtyřiceti, vysokej asi jako já, nemá vousy, celkem průměrná postava …"
"Dobře dobře, tak každýho nemusim vyslýchat, ale myslíš, že mám čas hlídat tvoje holky? Makám za barem, bráško, a to není žádná ulejvárna."
"Chci jenom, abys dávala pozor s kým odchází a kdyby se někdo takový objevil, tak mi dala vědět, to je všechno."
"Hele já nemám čas sledovat každýho chlapa v sále."
"Fajn, kašli na to. Já se asi stavím za tátou a povyprávím mu, jak ses zapletla do vraždy."
Probodla ho nenávistným pohledem.
"Říkals hnědý vlasy, čtyřicet, vysokej. Ještě něco, podle čeho ho poznám?"
"Šikovná holka. Tak dobře jsem ho zase neviděl, ale řekl bych, že má pihu na krku. Na pravé straně."
"Kde bychom byli bez tvého úžasného postřehu." pronesla silně sarkasticky, "Fajn, dám na ní bacha. Ale ty budeš před tátou mlčet."
"Jako hrob."
"To doufám, nebo v tom hrobě budeš."
Usmál se a opustil bar. Mohl se spolehnout, že pokud se něco stane, Sam zavolá. Má až moc velký strach a otec by ji určitě minimálně přerazil. Mohl tedy s relativně klidnějším svědomím domů.

Žádné komentáře:

Okomentovat