24. července 2013

Láska je kurva 6


"Přišel někdo z vás přes noc na způsob, jak ho chytit?" zkusil Sheldon otázku další den.
"Ne, ten taxikář je čistý. A to jsem si fakt dala záležet."
"Prošel jsem kamery. Normálně nastoupila, normálně probíhala cesta. Všechno nenormálního se odehrálo mimo záběr."
"Takže nic," shrnul Mac.
"Můžem zkusit křišťálovou kouli. Ukaž mi vraha …" nasadil hlubší tón a mával rukama ve vzduchu, předvádějíce věštkyni.
"Výborný nápad, Hawkesi," zamračila se Stella. "To určitě pomůže. Co to DNA? Netrvá už nějak dlouho?"
"Teď jsem byl v laborce. Chtějí ještě aspoň půl hodiny."
"Aha," zmlkla okamžitě.
"Nicméně, mluvil jsem s šéfem. Nestíhají případy a na tenhle je nás prý moc."
"Takže kdo má dát ruce pryč?" zeptala se rovnou Stella.
"Je mi jasný," zvedal už se Sheldon. "Vy dva jste výš. Já se mám klidit."
"Hawkesi, Danny s Aiden na všechno sami nestačí. A Vánoce jsou další bláznivé období."
"Nemusíš nic vysvětlovat. Já jsem fakt v pohodě."

"Urazil se," podotkla Stella, když odešel.
"Já vím. Ale co můžu dělat. Nenechají sedět tři lidi u jednoho případu. Navíc pokud se v jeho prošetřování nedějí pokroky."
"A co ty si myslíš?"
"Veřejně a obecně nevím. Osobně se ale, abych pravdu řekl, klaním k možnosti úmyslu. A to ne zabít Glatmana."
"Dneska jsem měla noční můru. Ta krev v ní patřila Flackovi, protože je zabil on. Poté sen skočil na další verzi, kdy si vraždu jen objednal. Magořím z toho."
"Dívej se na celý průběh nezaujatě a profesionálně. Jinak ti neporadím."
"Nezaujatě?" chvilku mlčela a přehlížela Taylorův stůl. "Nevzpomínám si, že bys tu někdy měl fotku tvojí ženy."
Sklopil oči k zemi. Pár vteřin trvalo, než je opět zvedl.
"Lidé přicházejí a odcházejí, vzpomínky zůstávají ať chceme nebo ne."
Měl pravdu. Kdo nechce, zamkne je do nepoužívaných koutů mysli. Jenže stačí nějaký i sebemenší podnět, zformuje klíč a jsou tu.
"Myslíš, že někdy budeme mít štěstí, co netrvá takovou chvilku?"
"Stello, na zemi je ho příliš málo a příliš mnoho lidí, mezi které se má rozdělit. A málokteré dělení je opravdu spravedlivé."
"Ale to by …" než stačila doříct, přišla Macovi zpráva z laborky.
"DNA jim našla jméno," podíval se na Bonaserovou s čerstvým odhodláním a nadějí v očích. "Jdem."

"Nenašel jsem úplnou shodu," začal technik hned, jak dvojice kriminalistů dorazila.
"Tak co tedy máte?"
"Krev patří sourozenci jednoho z odsouzených. Přesněji bratrovi Alexandra Dimitrova."
"Ukrajinec?"
"Rus," upřesnil. "Přistěhoval se s rodinou před osmi lety. Podílel se na brutální popravě jedné rodiny z West Side."
"Díky. Moc jsi nám pomohl."
"Na ten případ si pamatuju. Jsou to skoro dva roky. Dělal jsem na něm s Flackem," říkal Mac Stelle cestou k autu. "Alexandr tvrdil, že je v tom nevině. Našlo se ale dostatek důkazů, tvrdících opak. Manželka pak nedokázala uživit rodinu a vrátila se do Ruska."
"A bratr uspořádal krvavou vendetu?"
"Možná. Zeptáme se ho."
"Jak ho najdeme?"
"Moment," odskočil si ještě pro zápisy z onoho případu. Do deseti minut byl zpět.
"Jmenuje se Andrej Dimitrov. Pokud se nepřestěhoval z adresy, kterou nám Alexandr prozradil, když se snažil potvrdit alibi, tak bude tady," klepl na papír.

"Eh … eh … kdo jste?" ve dveřích se objevil asi desetiletý klučina. Vodové modré oči, kulatý obličej, úzké rty, bojovný výraz. Pravděpodobně syn hledaného.
"Jsme od policie. Hledáme pana Dimitrova. To je tvůj otec?"
Přikývl a odběhl. Bonaserová a Taylor se dívali na prázdnou chodbu domu. Jak může někdo na jedné straně vystupovat jako otec a živitel rodiny a na druhé bezostyšně vraždit. Dál své úvahy nemohli rozvíjet, protože se na ně obořil podsaditý, ale vysoký muž se stejnýma očima.
"Co chcete?" mluvil silným přízvukem, který u mladšího byl už jen málo zřetelný.
"Jste Andrej Dimitrov?"
"Kto se ptá?"
"Kriminálka New York. Pojedete s námi."
"A když nět?" odpovídal úsečnými otázkami.
"Nasadíme vám pouta a odvedeme násilím," kývl Taylor k policistům připraveným zasáhnout.
"Nic jsem neprovédl! Němate žadné právo!"
"Jak tedy vysvětlíte vaši krev v taxíku, kde byla dvě mrtvá těla?"
"Ale … já nic neprovédl … možna hledáte tatu … on je tež Andrej. Ale není tu."
"A kde ho můžeme najít?"
"Nevím. Tri dny jsem ho neviděl."
"Můžeme mluvit s vaší matkou?" Andrej mladší se ohlédl na bratra, rázně vyšel ven a zavřel dveře.
"Nět."
Stella se na něj dívala čím dál podezřívavěji.
"A to proč ne?"
"Není tu. Moje mama je mrtvá. Umřela před patnácti léty. A mama mojho brata je v Rusku. Musela se vrátit, když strýce Sašu zavřeli. Brat ale neví, co se stálo. Chtěli ho nechat studovat, tak je tu s nami jako naš. Už něma jinou rodínu," vysvětlil, že malý klučina je vlastně jeho bratranec, co zde žije jako bratr.
"To je u vás doma situace tak hrozná?"
"Nět. Všude nět. Ale ú nas áno. Jsem rad, že možu byt tady. Ale kte je tata nevím. On se vratí, vždycky se vratí."
"Kde pracuje?"
"Ná to nemusim odpóvídat. Nemožete mě nutiť. Znam svoje práva."
"Neupíráme vám je. Až se objeví, můžete nám zavolat? Je to vážně důležité," podával Mac mladíkovi vizitku.
"Áno, to možu udělat. Sbohem!" vrátil se dovnitř a přibouchl dveře, tentokrát z druhé strany.

"Nashle …" řekla už docela zbytečně Stella.
"Zmizel. To jsme si pomohli."
"Ne tak docela. Má tu dvě děti, nebude daleko."
"Vyhlásíme pátrání."
"Ten kluk byl podivně defenzivní. Nemyslíš, že může otce krýt?"
"Jedna z možností. I kdyby ho kryl, musíme nejdřív najít Andreje Dimitrova staršího," zakroutil Taylor hlavou.
"A já už si myslela, že to půjde hladce."
Mac se na ni usmál. "Když nám cestu věčně zakrývá sníh?" Zrovna kolem projela dodávka, za kterou se táhla známá cinkavá odrhovačka Jingle Bells.
Vyndala z kapsy klíče od auta a cinkla s nimi v dlani. "Právě. V takovém případě z ní bývá parádní klouzačka."
"Když už jsme tu, nezajdeme na oběd?" vytasil Mac pozvání. Sám už měl docela hlad.
"Musím nahlásit hledanou osobu a ještě odnést zápisy."
"Nevadí, tak potom."

"Stello?" otevřel detektiv Flack dveře její kanceláře. Židle byla prázdná, na stole akorát položený blok. Hned pod ním fotky vyndané ze složky případu. Nebyla tu.
"Stello?" zkusil to znovu, o něco tišeji. Pak vešel dovnitř. Odsunul stranou zápisník. Hned na prvním snímku přesný obraz noční můry pronásledující ho každičkou minutu spánku. Jessica a její bílý obličej, ustrnulý okamžikem překvapení a bolesti, takhle absolutně neznámý.
Rozhlédl se po chodbě. Nikde nikdo. Opatrně otevřel její poznámky. Dával si záležet, aby nezměnil jejich polohu a případně nenechal otisky. V první chvíli ho napadlo, jak úžasně lehkomyslně tu nechala věci jen tak válet. Pak se soustředil jen na text psaný její rukou.

Andrej Dimitrov. Dimitrov. Jménu mu začalo dunět v hlavě. Najednou byl zadýchaný, jako po zběsilém sprintu. Andrej Dimitrov. Nemůžou ho najít. Však on si tu ruskou svini najde sám. Teď mu bylo jedno, zda jeho přítomnost poznají. Zavřel zápisník, rozrazil dveře kanceláře, doběhl k výtahu. Netrpělivě bušil do knoflíku. Po dvou minutách, kdy nejel a nejel, či spíše kdy se neustále zastavoval v jiných patrech - připadaly mu jako dvě hodiny - čekání vzdal a použil schody. Chtěl se co nejrychleji dostat na policii.
Horečně probíral záznamy z imigračního. Adresa. Ta je na nic! Zaměstnání, rodina,..bingo! Kde jinde se může schovávat, než v práci. Popadl svůj odznak, zbraň, auto a rozhodně ne předpisově se rozjel na Andrejovo pracoviště.

Nepochodil. Až příliš pozdě zjistil, že i tady už kolegové byli. Ovšem přeci jen dostal z Andrejových nejbližších přátel nějaké kusé informace. Neochotně a ani příliš určitě prozradili, kam často chodí pít a kde by se s největší pravděpodobností ubytoval.
Čím byl Flack blíž, tím více se v něm vařila krev. Tím víc oči mlžila touha po pomstě. Tím méně dokázal ovládat vztek prýštící z nejhoršího zklamání.
Z každého krámku kolem kterých projížděl vyřvávala jiná koleda. Potkal i několik Santa Clausů, vybírajících peníze. Různé vánoční dekorace, jedna ve snaze přebít ostatní výraznější než druhá, lákaly k nákupům. Každý spoléhal na to, že advent rozehřeje srdce lidí. To jeho přímo plálo. Ale nedočkavostí. Volant svíral tak křečovitě, až mu zbělaly klouby prstů. Každou nucenou zastávku při průjezdu městem zuřil.
Ještě nebyl na místě, ale zahlédl vysokého muže v hnědé bundě, v ruce cigaretu. Chvíli počkal. Sice se musel přemáhat, ale vyplatilo se. Muž otočil hlavu. Poznal ho podle fotky. Andrej Dimitrov. Vyšel z auta, ani si nevšiml, jestli zamkl.

"Macu! Někdo se mi prohraboval v důkazech!" Bonaserová právě vešla do své kanceláře.
"Jsi si jistá?" pochyboval Taylor.
"Ty fotky a zápisník byly srovnaný a teď už nejsou."
"Viděla jsem sem jít detektiva. Za pár minut uháněl k výtahu. Vypadal naštvaně," ozvala se jedna ze sekretářek.
Stella jen zalapala po dechu.
"Jakého detektiva?"
"Flacka."
Kriminalisté se po sobě podívali. Oběma hlavou problesklo totéž.

Žádné komentáře:

Okomentovat