"A určitě je to on?" ověřoval si to Mac.
"Jo. Viděl jsem ho, mluvil jsem s ním. Pod falešným jménem před sedmi lety napadl a chtěl okrást nějakou dívku."
"Nebo používá falešné jméno teď."
"No DNA má jen jednu. Podle ní ho poznáme bezpečně."
"A tohle bude stačit už i k domovní prohlídce. Shoduje se se vzorkem pod Ashleyinými nehty?"
"Ještě nevím, teď skončil rozbor, srovnání chvilku potrvá. Zatím je to naše jediná pořádná stopa."
"Aha, skvělá práce."
"Co ty s těmi obdobnými případy?" zeptal se Danny na další úkol.
"Nic co by se nám hodilo. Sheldon ještě prochází její výsledky ze závodů a hledá případné závistivce."
"Hm. Jaký bylo včera volno?" změnil Danny trochu notu.
"Jak to myslíš?" podíval se na něj Mac.
"Jen tak. Ptám se jak bylo."
"Dobře. Byl jsem se Stellou … v nemocnici."
"Ono jí něco je, že je tady a pořád v nemocnici? A neříkej už, že je to její věc," dodal dřív, než se tak mohlo stát.
"Nic jí není. Byl jsem tam a poznal jsem se s jejím synem, který tu byl na operaci."
"Stella má dítě? Wow, jak starý? A co se mu stalo?"
"Šest. Měl nádor, ale už je po zákroku a zotavuje se. Jo a až to budeš posílat dál, jmenuje se Nicholas."
"Macu já přece … Linds se jenom chtěla se Stellou sejít, měl bych jí říct, kde jí najde."
"Jo to asi jo. Ale já se nezlobím," stále čekali, až počítač dokončí srovnání.
"Když už se zotavuje, to asi brzo odjedou, co?" podotkl Danny asi po půl minutě ticha.
"Ano, asi ano," odpověděl rádoby vyrovnaně Mac. Když si ale uvědomil pravdivost Messerových slov, zarazil se. Vážně brzy odjedou. Jakmile to bude vhodné, nechá Stella přepravit Nicka domů do Bostonu a odjede. Zase zmizí a nechá ho tady, teď ovšem s ještě horšími pocity. Teď, když svého syna zná a chtěl by ho vidět vyrůstat.
Jsou od sebe víc než šest let. Teď mu určitě nedovolí hrát si na tátu. Prostě zmizí. Na jak dlouho? Zase na šest let? Nebo na dvanáct? Nebo navždycky?
"Macu? Macu! Máme to! Máme ho, byl to on. DNA se shoduje," luskl Danny prsty Taylorovi před očima, protože ten vůbec nevnímal.
"Dobře. Přivezte ho s Flackem sem."
"Jess?" oslovil svou kolegyni Don, když došel k jejímu stolu. Opřel se o něj a díval se jí tak seshora přímo do očí.
"No?" reagovala celkem bez protestů.
"Něco ti dlužím za včerejšek," nadhodil jen tak do vzduchu.
"Ehm … pojď vedle …" rozhlédla se kolem sebe a odtáhla ho stranou na chodbu. Tam konečně promluvila.
"Nedlužíš mi nic."
"Vždyť sis žádný peníze nevzala."
"Ne. A ani je od tebe nechci. Já … hele nechci od tebe žádný peníze. A tečka," mávla rukama na znamení definitivnosti.
"Vydělala sis je, vyspala ses se mnou kvůli penězům jako to děláš s ostatníma, tak o co jde? Je to přece jenom obchod ne?" vyjádřil svoje včerejší myšlenky, kterými se přesvědčoval. A toužil slyšet něco jiného.
"Možná. Ale od tebe peníze prostě nechci. Nech to být, Done," otočila se a chtěla odejít. On ji ale chytil za ruku.
"Dovol mi aspoň tě někam pozvat. Prosím," nemohl jí být úplně lhostejný, nechovala by se tak, nechala by ho zaplatit a ani by s ním nemluvila. Nemůže to přece takhle zůstat napořád.
"No, víš dobře," víc neřekla. Flackovi zazvonil mobil a nehodlal přestat, takže byl nucený ho zvednout a hned po krátkém hovoru i odejít a nechat tak odpověď nevyřčenou.
"Takže od holení jo?" zeptal se pohrdavě Danny Briana O'Conella a hodil před něj na stůl složku s výsledky rozboru DNA.
"No už jsem vám to snad jednou říkal," oplatil mu stejnou mincí.
"Říkal, ale lhal jste. Lhal jste tehdy, lžete i teď. Vaší DNA měla Ashley za nehty a já se klidně vsadím, že ty škrábance by dokonale seděly na její nehty."
"Ona dělá atletiku, zraní se snadno! A někdy, když jí pomáhám … tohle se může stát!"
"Jo, možná může, ale není to jediná věc, ve které jste nám lhal, že?"
O'Connell se na něj nechápavě díval. Teď ale vystřídal Dannyho Flack.
"Prý nenosíte brýle. A co je tohle na té fotce, montáž?" předložil před něj fotografii.
"No … nechci nosit zabarvený brýle, když se skáče do písku."
"Tvrdil jste, že nenosíte žádné pane O'Conelle. Nebo jak se vlastně jmenujete?"
"Jak to myslíte?!"
"Co to napadení před sedmi lety? Hm?" pokračoval.
"Vůbec nevím, o čem mluvíte. Nikoho jsem nikdy nenapadl."
"Ano, jako Brian O'Connell ne. Napadl jste mladou dívku jako James Preston. A teď se to zopakovalo, že? Ale teď vám nešlo o peníze. Teď vám šlo o sportovní úspěchy."
"Hele to jsou vaše teorie. Já vás znám, zblbnete člověka až se přizná i k tomu, že řídil letadlo co napálilo do WTC!" začal se Brian rozčilovat.
"Tady nikoho nechceme zblbnout, to vy se o to snažíte u nás. Ale podle důkazů jste ji prostě napadl. Přiznání je polehčující okolnost."
"Jo a jakej bych měl asi motiv zmlátit malou holku?"
"Sportovní úspěchy. Byla úspěšná. Vyhrávala soutěže. A někdo byl věčně druhý," nadhodil Danny.
O'Connell na tohle už nic neřekl.
"Teď mlčíte? Měl byste začít mluvit, protože už se nevyvlečete. Ten věčně druhý byl nějaký Adrian Preston. Zvláštní shoda jmen, nemyslíte?"
"Už jste nechtěl, aby byl váš syn věčně druhý."
"Měl na ní! Strčil by ji do kapsy, ale ona mu nedávala příležitost! Její rodiče na všechny závody protlačily jí, protože nás sponzorují. Adrian měl dostat šanci! Teď bude nejlepší."
"Bude nejlepší, ale jeho otec už to neuvidí. Ta dívka se bude dlouho zotavovat a pokud ještě někdy bude sportovat, svých výsledků už nedosáhne. A vy budete moct ve vězení přemýšlet o tom, jak jste jedné malé holce zničil život."
Flack O'Conella, vlastně Prestona, zatkl a nechal odvést.
"Tak, říkal jsem, že mi na tom trenérovi něco nesedí," poznamenal Don.
"Jo a měl jsi pravdu. Soutěživost je zdravá, ale tohle je už moc."
"To je. No alespoň je případ za námi."
"Jsi nějakej skleslej," šťouchnul Danny do Flacka.
"Ale, možná trochu unavenej. To bude v pohodě," byl rád, že už nemusí nic dodávat, protože mu zazvonil mobil. Když ho položil, vypálil Danny okamžitě otázku:
"Jaký že případ?"
"Papíry z tohohle musí počkat, mám vraždu," kývl i na Maca, který zrovna vyšel z místnosti "za zrcadlem". "Prý nějaká blonďatá prostitutka v hotelu."
Žádné komentáře:
Okomentovat