8. dubna 2013

Green Vegas 10


Uběhla další hodina. Necelá. Dveře sálu se otevřely a vyšel chirurg v plášti, na němž bylo několik krvavých šmouh.
"Je mi líto … dělali jsme co jsme mohli, opravdu … nezvládla to."
Gil se vyděsil. Srdce se mu náhle vypařilo. To nemůže být pravda..tohle ne..
Zvedl se z křesla, ale chirurg ho minul.
Uvědomil si, že toho muže několik míst za ním si nevšiml.
Nemluvil tedy o Helen, ale o nějaké jiné ženě, na kterou tu někdo čekal s obrovskou nadějí vkládanou do lékařských rukou, ale nedočkal se. Koutkem oka se na ně podíval. Bylo mu muže líto. Zhroutil se a chirurg, který mu přišel oznámit smrt, ať už kohokoli, ho nedokázal utěšit. Právě teď o ni přišel. Zemřela mu možná matka, možná manželka, možná sestra nebo dcera. Nějaká důležitá žena jeho života.

Co když to s Helen dopadne taky takhle?
Zavřel oči a udělal něco, co už dlouho ne. V duchu prosil něco nad nimi, nějakou vyšší moc, s jejíž existencí si nikdy nebyl docela jistý, ať ještě žije.

Dveře se otevřely znovu a vyšel další muž, který se ještě nestihl převléknout z operačního pláště.
"Doktore, vy jste operoval Helen Greenovou?" Grissom využil příležitosti dřív, než mohlo dojít k dalšímu omylu.
"Ano. Vy jste její příbuzný?"
"To ne, ale …"
"Potom je mi líto, ale nemůžu o jejím stavu nic prozradit. V takto závažných situacích se nechci dostat do konfliktu s lékařským tajemstvím."
V závažných situacích. Helen je tedy v závažné situaci. Či spíše je závažnou situací. Mělo to znamenat, že žije, ale nemusí to být stav dlouhodobý?
"Samozřejmě, ale je to moje přítelkyně, byla postřelena, vyšetřuji ten případ a …" nechtěl se nechat odbýt, dokud se před ním varovně nevztyčila dlaň.
Lékař ho zarazil. "Tak potom snad máte povolení. Omlouvám se, pane …"
"Grissom."
"Pane Grissome, ale nemůžu vám bez povolení soudu sdělit nic. Pouze příbuzným."
"Dobrá," rezignoval, protože věděl, že se ničeho nedomůže a nechtěl ho zdržovat nebo provokovat, pokud měl před sebou ještě nějakou práci související s Helen, "její manžel je na cestě."
Chirurg si ho začal přeměřovat přes obroučky brýlí. "Manžel?"
"Ano … nějaké otázky?" oplatil mu Grissom stejně nepříjemně.
"Ne. Vám zatím můžu říct, že žije. Víc až jejímu manželovi nebo s povolením od soudu. Teď mě omluvte, strávit několik hodin na sále opravu není nic příjemného, i když chápu, že si to asi představit neumíte."
Gil spolkl poznámku o místech činu, kde stráví půl dne, a nechal ho jít.
Nechtěl odcházet z nemocnice, čím dál byl, tím delší dobu k němu mohly běžet novinky o jejím stavu a čím delší dobu se k němu dostávaly, tím větší by byla pravděpodobnost, že se někde zastaví a bude pozdě, ale nevěděl kdy a jestli se Lee ukáže. Jako nejlepší řešení považoval přemístit se na recepci s několika křesílky odsunutými stranou, aby nepřekážela a zároveň umožňovala návštěvníkům či neakutním pacientům pohodlnější čekání, odkud měl o příchozích dobrý přehled.

"Dobrý den. Helen Greenová, prosím. Dnes ji operovali," zaslechl Grissom asi po dvaceti minutách dotaz směřovaný sestře.
Muž, který se tázal, vypadal v šedém obleku, bílé košili a ladící kravatě elegantně, jistě, solidně, ale zároveň, snad díky svému výrazu, i velmi zaneprázdněně a vyčerpaně. Jako by právě přišel z nějaké schůze.
"Ano, operace, postřelení. Jste příbuzný?" sestra po něm jen na okamžik loupla očima a hned je znovu zavrtala do dokladů o příjmech.
"Manžel. Christopher Lee Green," krátce jí ukázal doklady, aby se přesvědčila.
"Ano, tedy … nevím, jestli za ní budete moct, ale zatím vám můžu říct, že leží na jednotce intenzivní péče a její stav se podařilo stabilizovat."
"Takže by to měla zvládnout?"
"Podle všeho asi ano. Víc vám řekne lékař, který ji má právě na starost, s ním to můžete probrat podrobně."
"Určitě to zvládne?"
"Jak říkám, zatím to zvládá. Víc opravdu nevím. Zavolám vám lékaře a možná vás za ní i pustí …" usmála se na něj pro povzbuzení a už se natahovala po telefonu, kterým by se spojila s příslušným oddělením. Myslela, že je to vhodné, když musí mít z postřelení vlastní ženy určitě nervy napnuté a žaludek na vodě.
"Ne, v pořádku, to je v pořádku," zakroutil hlavou, otočil se a mířil opět k východu. To už ale Grissom nevydržel. To jednání s odstupem, nezájem, lhostejnost, s jakou vyslechl výsledek operace.

"Takže by to měla zvládnout? A to je všechno?" Green byl skoro ve dveřích, ale po vyslechnutí uštěpačné otázky se zastavil.
"Dovolte, co je vám po tom, na co se já ptám?"
"Jen se nestačím divit. Řekli vám, že se ji podařilo stabilizovat, a vám to stačí? Vás nezajímá? Nepůjdete za ní?"
"Co se o to staráte? Známe se snad, že máte potřebu poslouchat moje rozhovory a plést se do mých záležitostí?"
"Jste její manžel! Helen dneska mohli zabít a vám je to jedno!" Grissom ignoroval jeho vlastní odměřenou otázku. Obvykle býval klidný, ale když se skutečně naštval, dokázal překvapit nejednoho dobrého známého, natož cizího člověka. A teď se naštval.
"Ah taaaak …" konečně Leemu svitlo, "Vy jste ten … její nový objev …" začal si ho kriticky prohlížet. "To tedy vážně nevím, co ji k vám táhne."
"Přátelství. O nic víc nejde," zalhal trochu. "Ale díky tomu jsem měl možnost vyslechnout i o vás spoustu věcí. Nechtělo se mi věřit, že někoho jako je Helen opravdu necháváte bez povšimnutí, i když je to vaše vlastní žena. Pořád jsem si říkal, že se to třeba změní, chtěla požádat o rozvod, ale stejně byla šance, že si uvědomíte, jaká by to byla chyba, ale tohle? Teď, když opravdu vidím, co jste zač … se nedivím."
"Moment, jak rozvod?"
"Neřekla vám to? Samozřejmě, copak se s vámi mohla v klidu vidět? Je vám úplně lhostejná!" už sám chápal, že přehání, ale nedokázal se zastavit. Všechno muselo ven. Nejistotu, strach i výčitky, že Helen byla vůbec někdy nešťastná, shodil zkrátka na Leeho. Stal se nejbližším a nejsnazším hromosvodem.
"Tak hele, vy … ani nevím, kdo jste, jenom vím, že mi chodíte za ženou, vůbec mě neznáte a myslíte si, že můžete vést tyhle chytrý řeči. Já prostě nemám čas! Není to tak, že ji nechci! Já s ní chci být, ale mám moc práce a ona taky! Jistě, že za ní půjdu, ale až budu mít víc času. Neumírá snad!"
"Možná neumírá! Ta práce ji teď skoro zabila. Tak nedělejte tu samou chybu, nebo zabije i váš vztah, jestli už se nestalo!"
"Podívejte, proč vy mi to vůbec říkáte? Copak nechcete, aby mě odkopla a byla s vámi?" divil se trochu Lee. Jistě, že o manželku stál, chtěl s ní vydržet, ať už z jakýchkoli důvodů, ale chápal by i milence a jeho případnou snahu přebrat si ji pro sebe. Vnucování nápravy manželství tím milencem už ale moc ne.
"Jak jsem řekl, jsme přátelé. A chci pro ni to nejlepší," sám ale nevěděl, proč to dělá. Měl ji moc rád, ale když viděl pana Greena, uvědomil si, že nebude ten pravý pro Helen.
Lee byl mladší, byl jí blíž, byl perfektní, elegantní, úspěšný, hezký, nakonec kdyby se rozhodl omezit svou práci, mohl by být ideální. A předně byl její manžel. A co on? Starý chlap, který v žádném případě svou práci obětovat nemůže, nemůže jí nabídnout skoro nic a ona s ním možná je jen ze zoufalství, protože si jí Lee pár měsíců nevšímal a ona potřebovala pozornost? Potřebovala někoho na překonání krize?
"A věřte, že kdyby byla svobodná a stála o mě, chtěl bych to. Ona je skvělá, je hodná, milá, inteligentní, je krásná a zaslouží si pozornost. Ne ubližování. Přemýšlejte o tom," vyšel ze dveří dřív, než mu Green něco odpověděl. Další slovní přestřelku by už asi nevydržel a hlavně by dál nevydržel svůj ústup a dobrovolnou kapitulaci.

2 komentáře: