"Calleigh, co ta vlákna?" přišel Eric za svou kolegyní.
"Hedvábí," odpověděla prostě.
"Hedvábí?" ujišťoval se překvapeně.
"Ano, červené hedvábné vlákno. Vypadá to, že Angelo byl uškrcen nějakým šátkem nebo kusem oblečení. A vlastně vůbec nebylo červené. Je obarvené," potvrdila Calleigh.
"Ty otisky ze dveří co nepatřily jemu, nebyly ani jeho matky. Ale čí jsou, to nevím," oznámil potom svůj vlastní nález.
"Tak ale aspoň víme jistě, že v pokoji byl někdo cizí."
"Myslíš, že bude mít Alexx hotové ohledání?"
"To zjistíme," odsunula svou židli od stolu, vstala a společně zamířili na patologii.
"Alexx, máš už pana Ramireze?"
"Ano. Určitě uškrcen. Na krku má čím dál zřetelnější pruh. Příčina smrti je tedy zjevná. Nebránil se. Krev jsem poslala na toxikologii, ale pochybuji, že v ní něco bude. Nemá žádné příznaky požití omamných látek v organismu. Pokud se tedy nebránil, tak zemřel nejspíš z vlastní vůle," referovala patoložka a poslední poznámku pronesla spíš žertem, než aby jí úplně věřila. Ale důkazy tomu nasvědčovaly.
"Dobře, díky," řekl trošku zklamaně Eric.
"Ale přece jen něco ještě mám," usmála se na něj. "Nejdřív jsem si toho nevšimla, ale našla jsem stopy rtěnky."
"Žádnou nevidím," sklonila se k jeho obličeji Calleigh. Alexx jen nadzvedla prostěradlo.
"Aha … dole … takže měl návštěvu. A nedlouho před smrtí, jinak by se už smyla. Odebereš vzorek, prosím?"
"Jistě," po chvilce jim podala jediný pořádný důkaz, který tělo poskytlo.
"DNA tam asi už nebude, ale pro jistotu."
"Odnesu to Natalii," chopil se Eric vzorku a odešel. Calleigh se také chystala, pak si ale všimla těla v otevřeném boxu.
"Proboha, kolik je tomu dítěti?"
"Mezi osmi a devíti. Ještě nevíme, kdo to je. Horatiův a Ryanův případ."
"A pak něčemu důvěřuj, když i tvoje dítě může skončit takhle …"
"Taky se o ně pořád bojím. A ty určitě taky jednou budeš."
"Nestraš," usmála se. "Tak já jdu pokračovat v práci."
"Fanku, zjisti prosím, jestli měl Angelo nějakou přítelkyni," volala hned poté Frankovi.
"Neměl. Uvedla to jeho matka. Jediná žena, s kterou se v poslední době stýkal, byla prý jeho ex kvůli dítěti."
"Dítěti?"
"Ano. Údajně není jeho, tak měl podstoupit test otcovství. Žili spolu několik, asi devět let a pak se rozvedli. Asi teda nechtěl platit alimenty, kdyby nemusel."
"Díky Franku. Myslím, že se setkáme u auta," potěšeně se usmívala.
"Fajn," zavěsil.
"Yelino," vítal Horatio potěšeně svou švagrovou, "zjistilas něco nového?"
"Nic o identitě té malé. Spíš o tom, co tam dělala. A jak se tam dostala."
"Tak povídej, to mě zajímá," seděl na své židli a upřeně pozoroval špičky bot Salasové. Potom pohled zvedl nahoru, ale někam za ní. Nikdy ne přímo do očí.
"Ta část pláže byla soukromá. A každý den, pravidelně, tam chodil její majitel. Podle svědků tam byl i to ráno."
"Yelino, žádní přece nebyli."
"Ukázalo se, že ano. Ten muž, co jí našel, mluvila jsem s ním ještě jednou. Tvrdil, že si vzpomněl. A že ho tam to ráno viděl taky. Viděl ho odcházet, ale nepřišlo mu to podezřelé," upřesnila detektivka své zjištění.
"Ten, kdo zločin ohlásí, bývá přece často-"
"-ten, kdo ho i spáchal," dořekla za něj. "Takže nám to podezřelé přijde. Ještě si ho proklepnu. K ní se ještě nikdo nepřihlásil?"
"Ne," zvedl pohled z bot na její obličej. "Devítiletá dívka ale snad nepřibude na seznam anonymních obětí."
"Pokud nemá nikoho, kdo by se o ní tolik zajímal, tak je ještě docela brzo."
"Ty by sis nevšimla, že zmizel Ray a nebyl doma přes noc? Nebo minimálně ráno?" odporoval.
"Ne, pokud bych si myslela, že je třeba u kamaráda. A měla to ověřené …" Salasová se zamyslela a brzy ji napadlo totéž, co poručíka.
"Takže ta vražda mohla být naplánovaná dopředu," zvedl se.
"To klidně mohla. Nejvíc by pomohlo najít její rodiče."
"S čímž my moc nepohneme. Ale i tak děkuju," usmál se na ni, než se jejich cesty opět rozešly. On mířil na patologii a ona opět na policii.
"Doufám, že máš adresu Angelovy exmanželky," stála Duquesneová opřena zády o své auto a čekala na detektiva Trippa.
"Máš mě snad za pitomce, Calleigh? Jinak bych tě sem nevolal."
"Jasně promiň. Můžeme jet nebo ještě něco?"
"Delko o tom ví?" zeptal se ještě pro jistotu Tripp.
"Jo, říkala jsem mu to. Pracuje s Boa Vistou na DNA."
"Dobře, jen jsem se chtěl ujistit. Pojeď za mnou," nasedli oba do aut a vyrazili k domu exmanželky Angela Ramireze.
Na místo dorazili za pár minut. Velký dvouposchoďový dům s obrovským balkonem, rozlehlou zahradou, luxusní červenou toyotou na příjezdové cestě a dětskou houpačkou vepředu nebyl příliš daleko.
Opět foukal neobvykle ledový vítr a plachta překrývající jakousi konstrukci se nadouvala a splaskávala. Listy palem ukazovaly sílící energii mířící na sever. Chvílemi se nebe úplně zatahovalo a slunce vykouklo jen na moment.
"Myslíš, že ten hurikán přijde?" podíval se Frank na Calleigh, když kráčeli po vydlážděném chodníčku ke vstupním dveřím.
"Doufám, že ne. Ale myslím, že ano," sepnula si narychlo povlávající vlasy.
"Trochu si protiřečíš."
"Tak doufej, že bude i ona. To by alespoň k něčemu bylo," došli k poloproskleným dveřím a zazvonili.
Nic se nedělo.
"Že by nikdo nebyl doma?" ještě do dveří zabušil.
"Pryč bez auta?" Calleigh pokrčila rameny a vzala za kliku. Bylo otevřeno. "A nebo už tu nějaká návštěva byla."
Vytáhli zbraně a opatrně postupovali dopředu.
"Haló? Policie Miami!" Opět nic. Ani jediný pohyb.
"Že by tu vážně nikdo nebyl? To se mi nezdá. Kriminálka! Je tu někdo?" zakřičel Frank znovu.
Ticho. Až hrobové. Prohlédli celé přízemí, stále nenaráželi na nic podezřelého. Po schodech to Trippovi trvalo o něco déle, než kolegyni.
Hned na prahu prvních otevřených dveří je čekalo překvapení.
"Aaa … tak ta už nám nic neřekne," sklopil Frank zbraň, zatímco Calleigh už ji vracela do pouzdra.
"To ne. Dojdu si do auta pro věci, ty prosím zatím projdi zahradu a zavolej Erica."
"Proč ho nezavoláš ty?"
"Protože mi dochází baterka u mobilu. Ale jestli na něj mám čekat já a ty prohlédneš místo činu … jo a samozřejmě je třeba taky uvědomit koronera," uculila se na něj.
"Né ani ne, jen v klidu pracuj," vydal se zadními dveřmi zase ven. Duquesneová vyběhla hlavními, z auta vyzvedla stříbrný kufřík a vrátila se k mrtvé ženě. Podle předpokladu Lizbeth Ramirez - Hubbardové.
"Tak co se děje? Exmanželka je taky mrtvá?" našel Eric Franka na zahradě a připojil se k němu.
"Jo. Někdo jí zastřelil. Asi budete muset prohlídnout celý dům a Calleigh by to sama nezvládla."
"Nedivím se. Ještě něco?"
"Postrádáme jejich dítě. Teda jistě jen její. Měl postoupit testy otcovství."
"Kolik mu je?"
"Malá Cassidy. Podle staré paní Ramirezové okolo osmi," odpověděl jen neurčitě.
"Takže máme co dělat s únosem?"
"Nestraš, Delko. Je jedenáct, třeba se ještě nevrátila ze školy," Frank upřímně doufal, že v současné meteorologické situaci jim všechno nebudou komplikovat ještě únosci.
"Kde že je to tělo?" vešli do domu. Calleigh pracovala tiše, neslyšeli ani foťák ani žádné kroky.
"V patře ve dveřích do ložnice."
Oba najednou zvedli hlavu. Nikoho nezahlédli.
"Jo, no tak znovu do práce," vyšel schody a ihned si všiml mrtvoly. Nešla přehlédnout. Všiml si také otevřeného stříbrného kufříku vedle ní, kde už byly zabalené nějaké důkazní materiály.
"Horatio, právě jsem dokončila pitvu. Je to hrůza," přivítala patoložka poručíka nevesele na svém oddělení.
"Bezpochyby je, ale cos našla?" otevřel Caine dveře hlavního sálu patologie.
"Modřiny, škrábance, zlámané nehty. Záda sedřená tažením po kamenech. Někomu nestála ani za to, aby jí vzal do náruče."
"A ta rána na hlavě?"
"Až najdeme rodiče, bude to pro ně dvojnásob šokující pohled. Musela jsem jí hlavu oholit. Ale podle tvaru to mohl být některý z kamenů. Rozhodně žádný tvar specifický pro nějaký nástroj."
Horatio se zamyšleně díval do strnulého obličeje neznámé dívenky. Ani to sebezlobivější dítě si tohle nezaslouží. "Ještě něco zvláštního?"
"Tohle," ukázala na několik nažloutlých modřin.
"Nevypadají čerstvě. Naopak, už téměř zahojeně."
"Ano. Původně jsem si myslela, když jsem viděla ty na kolenou, že jsou u dítěte normální. Které si občas nenatluče. Ale nejsou jen na kolenou, to už je podezřelé. Také má zhojenou zlomeninu ruky a takovýhle otok," vzala pro změnu jemně do ruky její loket, "značí vyhození kloubu z jamky. Léčila to, ale zranění není moc staré."
"Možná proto se rodiče nehlásí. Děkuju, Alexx."
"Cal? Jsem tu," oznámil kriminalista Delko do prostoru. Čekal, že odněkud uslyší její hlas, ale nestalo se nic. "Cal? Kde jsi?" prošel ložnicí do koupelny, opatrně překročil tělo a pokračoval do ostatních pokojů. Viděl spoustu stop po její práci, ale ji samotnou nikde. Všiml si, že oběť měla rty namalované pravděpodobně stejným odstínem rtěnky, co našli na těle Angela.
"No tak Calleigh!"
"Co je?" ozval se z haly Frank.
"Neodešla náhodou ven?"
"Já nic neviděl. Zkus jí zavolat."
"Zkouším, ale je nedostupná."
V tom si Frank vzpomněl, co mu řekla. "Taky že jo. Došla jí baterka u mobilu."
"Počkej … tady se válí jedna latexová rukavice. Nejspíš její … to není samo sebou!" Eric si všiml první podezřelé věci, tedy krom toho, že jeho kolegyně nebyla k nalezení.
"Takže hledáme vraha Angela, jeho manželky, jejich dítě a kriminalistku. Úžasný," plácl se Frank do hlavy a zoufale přejel rukou po obličeji. Jeho obavy se počínaly vyplňovat.
"Nech toho Trippe! Sama odsud určitě neodešla! CAL!" zařval jak nejhlasitěji dovedl, ale stále se nic neozývalo. "A únos musel mít nějaký význam! Teď je mi úplně jedno, jestli hledáme vraha, teď hledáme HLAVNĚ jí!" zařval na něj Delko přes zábradlí.
"Zavolám Horatia."
"Konečně kloudný slovo. Já zkusím najít stopy po někom, kdo tu neměl co dělat," sehnul se Eric k vlastnímu kufříku. Vrhl ještě jeden pohled na její, opuštěný vedle těla, jako by mu mohl poradit. Vzduchoprázdno, co se mu rozprostřelo v hlavě ihned po zjištění, že Calleigh zase jednou zmizela a může být v ohrožení života, mu tlačilo do každého svalu. Jen ať je v pořádku. Ať ji najdou. A hlavně ať není mrtvá.
Žádné komentáře:
Okomentovat