"Patty?" to už se k ní dostal i Mac.
Posadila se a chvilku popadala dech.
"Patt tohleto už mi nikdy nedělej! Kde je Lucy?"
"Asi vedle, slyšela jsem jí brečet …" Danny je nechal být a rozběhl se najít svou dceru.
"Jsi v pořádku?" Mac ji ale být nenechal.
"Jo, vyrazila mi dech, ale mám vestu."
"Jak ses sem vůbec dostala a kdes tu vestu vzala?"
"No, vzpomněla jsem si. Víš, jak jsem ti říkala, že je mi povědomá. Tak jsem si vzpomněla."
"Fajn. A ta vesta? A … odznak? Patty pletu se, když si myslím, že tohle patří Donovi?"
"Ne, nepleteš," řekla potichu s pohledem upřeným do země.
"Takže tys mu vzala služební věci. A co zbraň, máš jí?"
"Ne, tu ne. Jen vestu a odznak."
"To máš štěstí. Stejně ale bude docela velký průšvih."
"Musela jsem něco udělat!" podívala se na mrtvou Amber a mimoděk se otřásla.
"Dobře, ale zpátky pojedeš s námi. Tohle se musí sepsat."
"Tak fajn, Patty. Já to chápu. Kdyby to byla jen vesta, bralo by se všechno jako přestupek, možná bys z toho vybruslila úplně. Ale s tím odznakem je to zneužití policejních pravomocí, vydávání se za detektiva, ohrožení životů. Nemám jinou možnost, než tě zatknout."
"Macu já to musela udělat. Nechápeš? Je to moje vina, chtěla jsem to napravit."
"Já vím. Nezvolilas ale nejlepší cestu," on to udělat nechtěl, ale neměl na výběr. Jako její nadřízený musel poslouchat, co mu v takových případech velely předpisy.
"Co se mnou bude?"
"No, zatím tě odvedou do cely předběžného zadržení. Dostaneš právníka … myslím, že o to se postará Danny."
"Danny, ten tak. Ohledně mě se nepostará o nic."
"Jen abys ho nepodcenila. Slyšel všechno, cos Amber řekla. A měl o tebe strach."
"Takže do cely … a dál?"
"Jsi zaměstnanec laboratoře, i když tu máš teprve první praxi. Záleží, jak se k tomu vyjádří vnitřní. A věci byly Flackovy, takže také záleží, jestli tě obviní z odcizení. Ale pochybuju, že by to udělal."
"Dobře."
"Takže uvidíme později. Teď tě nechám odvést," kývl k policistovi u dveří vyslýchačky, ten jí chtěl nasadit želízka a vyvést. Mac však kroutil hlavou v nesouhlas a tak ji jen chytil za paži a odváděl.
Případ únosu vyřešen.
Danny a Lindsay byli s Lucy na lékařské prohlídce. Naštěstí se ukázalo, že jí nic není. Ať měla Amber záměry jakékoli, zatím se o ni starala dobře. Nedalo mu to a musel se své manželky zeptat na to, co si Patt vymyslela. Sice si vysloužil několik výtek o nedůvěře zvýšeným hlasem, ale nakonec uznal, že Lucy je vážně jeho.
A protože se Delko ukázal v práci a odjel do terénu k jednomu z případů, které nesouvisí s lidmi z týmu a kterými je také třeba se zabývat, zavřel Taylor kriminalistu ve své kanceláři a ven vyšel pouze otec, který jel rovnou do nemocnice.
"Ahoj Danny."
"Tati?" sestry se mnou dělaly celý den všechno možné, podstoupila jsem další nespočet vyšetření a nakonec dokázali to, že můžu celkem bez problémů mluvit. Jen ne moc.
"Nečekala jsi mě? Už jsem tu byl dopoledne."
"Ale to …" vzpomínala jsem si, že tehdy tu byl někdo úplně jiný.
"To tady byl Eric. Já vím."
"Tati nezačínej zase."
"Nechci začínat. Viděl jsem, že je tu Eric, tak jsem nechtěl rušit. Tedy … v první chvíli asi ano, ale … bylo by to ode mě hloupé a nesmyslné."
Překvapeně jsem na něj zírala. Tohle mi na mého starého otce moc nesedělo. Kdykoli měl šanci překazit mi společné chvíle s Ericem, tak to ve jménu dobra udělal.
"Víš," pokračoval, "když jsi byla v komatu, řekl jsem spoustu věcí, co bych asi normálně neřekl."
"A já je všechny slyšela."
"Tys …"
"Ano, slyšela jsem tě. A pamatuju si, cos říkal. Aspoň později. Tati, je to můj život a … asi je na čase si uvědomit, že-"
"Si ho zařídíš podle sebe. Já vím. Tys vážně všechno slyšela?"
"Jo. A ještě jednu věc ti chci říct. Taky tě mám moc ráda."
Usmál se na mě. Já se taky usmívala a podívala se ven.
"Je tu s tebou Stella?" byla otočená zády a očividně na něco čekala, ale i tak jsem ji poznala.
"Je, vždycky je tu se mnou. Prý pro jistotu."
"Tak to bys ji za tu péči měl někam pozvat. Třeba na večeři," mluvila jsem nenuceně, ale v očích mi hrály pobavené jiskřičky s úplně jiným úmyslem.
"Hele, pokud ji někam pozvu, tak si pod večeří rozhodně nepředstavuj nic jiného, než večeři."
"Vždyť já vím. Ale neuškodilo by ti to," Vím, že Stella má tátu hodně ráda. A on si potřebuje někoho najít. Stella je fajn, hodila by se k němu. A měla bych ji mnohem, mnohem radši, než Peyton. Ta se ho stále snažila změnit, prý k lepšímu, ale jemu změny neprospívaly. Stella je jiná. A pokud má nějakou šanci, teď by se jí měla chopit.
"A … co ostatní? Nějaké novinky?" mé hlasivky už byly značně unavené.
"Celkem hodně."
Pohledem jsem ho vyzývala, ať mluví dál.
"Někdo se pokusil zabít Flacka."
"Co?" vytřeštila jsem oči překvapením.
"Ale bude v pořádku. Leží o pár pokojů dál a už by se měl co nevidět probrat. A hned nato unesli Lucy," rozhodl se nedat žádný prostor pro strach a ihned pokračoval. "Ale ta už je taky v pořádku. Našli jsme ji, tedy vlastně, Patty ji našla. Byla s ní na procházce a Dannyho bývalá se rozhodla pomstít. A Patty vzala všechno do svých rukou, půjčila si Donův odznak a jako detektiv šla Lucy najít."
"Ona se vydávala za detektiva? To asi nebude bez následků?"
"Ne. Museli jsme ji zatknout a čekáme na vyjádření vnitřního oddělení. Zatím je v cele."
"Ale vždyť Lucy zachránila, nebo n-" e jsem ze sebe už nedostala. Chtěla jsem ji nějak začít hájit, ale hlas selhal a hlava rozbolela víc.
"Asi to bylo moc informací najednou. Nedělej si s ničím starosti, jo? Všichni budou v pořádku a hlavně, že ty už taky budeš. Nechám tě odpočívat," rozloučil se a pak jsem jen viděla, jak spolu se Stellou odchází.
Byl další den a já se strašně nudila. Nechtělo se mi spát, po lécích bolest značně ustopovala a hlavně mi bylo mnohem lépe. Mohla jsem mluvit, po vyšetření jsem věděla i že můžu bez větších obtíží chodit. Střela tedy nezasáhla nic příliš důležitého.
Sice jsem měla zákaz podnikat výlety po chodbách, natož na jiná oddělení, protože jsem se mohla kdykoli kdekoli složit, ale nuda přemáhala respekt z lékařské autority, který stejně nebyl valný, a já, jakmile dozněly poslední kroky po dopolední návštěvě sestry, vstala, otevřela dveře pokoje a opatrně vyšla ven.
Podle toho, co říkal táta, má být Flack na jednom z pokojů této chodby. Nevím, jestli už je vzhůru nebo ne, ale chtěla bych ho vidět. Těžko někdy budu mít bližší příležitost k návštěvě, ať už by šlo o kohokoli a navíc, i když jsem ho neznala moc dlouho, od doby, co chodil s Patty, jsme zdaleka nebyli úplní cizinci.
Kradla jsem se prázdnou chodbou. Mohla jsem za to vděčit hlavě, která nařídila, že návštěvní hodiny budou až po obědě. Při sebemenším zvuku jsem se snažila najít vhodný úkryt před obávanou vrchní sestrou, ale ta se naštěstí neobjevila, stejně jako žádná jiná. Tahle moje snaha mi přišla nanejvýš komická, ale už méně komické bylo, že jsem nemohla Flackův pokoj najít.
Teprve po několika nezdařených pokusech jsem otevřela ty správné dveře.
Na první pohled měl zavřené oči, takže se nedalo poznat, zda je stále v bezvědomí. Když jsem ale za sebou zavřela a zabránila tak rychlému odhalení, otevřel je.
"Taylorová?" za tohle jsem ho nenáviděla. Nenáviděla jsem každého, kdo mě znal a oslovoval příjmením. I když to nemyslel zle.
"Flacku? Tak ses probral. Slyšela jsem, že tady taky ležíš."
"Ty už jsi v pořádku?" ignoroval moji poznámku. "Jak dlouho?"
"Asi tak od včera. Ale to není důležité. Prý tě někdo otrávil?"
"Jo, asi to tak bude. Doktoři mi nic neřekli. Ale to taky není důležité. Jsem vzhůru od včerejšího večera a.. bylo mi řečeno, tedy až když jsem se zeptal, že jsem neměl skoro žádnou návštěvu. Prý jen mou sestru, nevíš, co je s Patty? Ona … má nějaké problémy kvůli únosu Lucy? O něm jsem něco zaslechl …"
"No … tak … částečně. Víš, myslím, že vážně moc chtěla přijít, určitě by tu byla s tebou pořád. Jenže …" bylo to prosté, prostě říct Patt je v base. Ale já to tak říct nemohla. Nějak nepřicházela slova ani nápady.
"Co se jí stalo?" podezřívavě si měřil můj výraz. Připadala jsem si trapně. Proč mu to mám říkat zrovna já, která to ví zprostředkovaně, která tu stojí v nemocniční košili a která se probrala jen o chvíli dřív, než on.
"Nestalo se jí nic. Tedy až na to, že je zatčená."
"Zatčená?" v tu chvíli vypadal, jako by dostal infarkt. "Za co? Co provedla?"
"Done klid! Nechci tě mít na svědomí, uklidni se, nebo už ti nic neřeknu," dostala jsem trochu strach. Dost zbledl a vypadal vyděšeně.
"Řekni mi co se stalo, nebo nás máš na svědomí oba dva."
"Tak trochu si půjčila tvůj odznak a vestu a hrála si na detektiva. Chtěla napravit svojí chybu."
"Ona šla hledat Lucy?" očividně mu bylo špatně, ale očividně mu to stále stejně pálilo.
"Jo. A našla ji. Jenže to asi není dostatečně polehčující okolnost."
"Ach jo! To moje střevo praštěný! Jak to s ní vypadá?"
"Done to nevím, řekl mi to táta, ale dost stručně. Ale asi ne moc dobře. Čeká se na vyjádření vnitřního a pak asi i na tebe, jestli podáš nějaké oznámení ohledně krádeže, nebo to necháš plavat, nebo …"
"No to si piš, že nepodám. Musím ji z toho dostat … přece ji kvůli takové …" chtěl říct přece ji kvůli takové blbovině nezatknou, jenže pokud by se mu dostal na stůl podobný případ, patrně by byl pro trest.
"Neboj, uvidím, co budu moct udělat."
"Ty?"
"No jasně. Vždyť ji zatknul můj otec, byl při zásahu."
"Aha … no tak to už jsi teda v pořádku, když se můžeš věnovat ostatním, co?"
"Asi v naprostém. Doufám, že ty budeš brzo taky."
"Tak o tom nepochybuj. Uvidíš, že půjdu domů dřív než ty."
Ovšem kdy půjdeme domů, o tom ještě nikdo ani neuvažoval. Ani já. Snažila jsem se přijít na způsob, jak Patty pomoct. Večer jsem čekala návštěvu, protože jsem otce zaúkolovala, aby mi dal vědět, jak její případ pokračuje. A nezmýlila jsem se. S úderem šesté se objevil v mém pokoji. Nenechala jsem ho ani pozdravit.
"Tak jak to vypadá?"
"Co jak vypadá?"
"Co asi. Případ Patricie Messerové."
"Do toho by ses plést neměla."
"Musím se plést. Protože její zatčení je … není to správný."
"Musíme postupovat podle předpisů. A pokud můj šéf rozhodne takhle, nenadělám nic. Vnitřní nebude na její straně."
"Vždyť nikomu neublížila, naopak, pomohla. Lucy je díky ní v bezpečí. A komu záleží na tom, jestli měla za páskem nějakou kovovou placku nebo neměla!"
"Jenže ta kovová placka je bohužel určitý symbol moci. A jí nepatřil."
"Tati musíš mi slíbit, že se budeš snažit, aby z toho vyvázla. Navíc Flack je už vzhůru a už to ví. A nemysli si, že to tak nechá."
"Takže ty sis vyšla na procházku a řekla všechno Donovi?"
"Jo."
"A nemělas náhodou ještě ležet?"
"Tohle je ale přece úplně vedlejší. Musíš Patty pomoct, protože ona si nezaslouží být zavřená."
"Dobře, budu bojovat za podmínku. Ostatně nasadila vlastní život, když přesvědčovala únoskyni, aby ublížila radši jí. Jen nevím, co platný budu."
"Děkuju! Já ti věřím, všechno zvládneš," jak seděl vedle mě na posteli, tak jsem mu dala pusu na tvář.
"A Stella?" padla další otázka.
"Co je s ní? Jestli s ní chceš mluvit, dneska tu není."
"Vidím. Ale už jsi ji někam pozval?"
"Na večeři."
"A?"
"Jaké a? Přece jsem ti říkal, aby sis pod večeří nic jiného nepředstavovala."
Jenže já si představovala. A podle jeho výrazu jsem nemohla být daleko od pravdy. Důkladně jsem zkoumala jeho tvář a zdál se být šťastnější, než včera. A vůbec než za posledních pár let.
"No jak myslíš."
Patrně chtěl znovu začít odporovat, ale zapípal mu mobil. Podíval se na displej.
"Chtějí mou výpověď."
"Ohledně Patty?"
"Hm."
"Tak běž. A víš, co jsi slíbil."
"Neboj. Udělám, co je v mých silách."
Žádné komentáře:
Okomentovat