K traviči nebyli o nic blíž a ani Flack ani já jsme se stále ještě neprobrali.
Jeden úspěch však vyšetřování slavilo. Našli Chucka Tracyho.
Stella s Dannym mu u výslechu nedali jedinou šanci vykroutit se z pokusu o vraždu.
"Tak se opět setkáváme. Škoda, že nemůžu říct, že vás rád vidím!" začal Danny.
"Jo, nápodobně. Ale neříkal jsem to? Jsem tu kvůli tý holce Taylorový, že jo?"
"Takže vy přiznáváte, že jste se ji pokusil zabít?" podivila se Stella nad jeho přímostí.
"Nezemřela? To je škoda."
"Škoda? Modlete se, aby to vydržela. Jinak půjdete sedět na doživotí! Ale když vlastně počítám i otravu detektiva a únos mimina, už to tak bude!" Danny stále útočil.
"Počkat! O čem to mluvíte? Jakej detektiv, jaký mimino?"
"MOJE!"
"Danny, Danny klid!" snažila se ho alespoň trochu mírnit Stella.
"O tom nic nevim. Tu malou Taylorovou jo, po tý jsem střílel. Ale nic jinýho! Schovával jsem se pak!"
"Čím to je člověče, že ti nevěřím?"
"Proč jste po Danielle střílel?" překryla Stella Dannyho poznámku.
"Sliboval jsem, že se pomstím. Taylorovi i tady Messerovi. Tak proto. Akorát u Messera jsem neměl příležitost."
"To řeknete tak klidně?" divila se dál.
"A jak to mám říct? Mám litovat? Jo. lituju, ale toho, že se to nepovedlo!"
"Takže se přiznáváte k pokusu o vraždu."
"Ano," řekl to naprosto klidně a chladnokrevně.
"Dobře, zatýkám vás za pokus o úkladnou vraždu Danielle Taylor," pronesla Stella a nechala policistu, aby ho odvedl. Na únos a otravu nebyly důkazy a tento člověk byl patrně hrdý na bolest, kterou způsobil, a chtěl to dát najevo. Předpokládala tedy, že za ostatními činy vážně nestojí.
Oba hned po něm vyšli z vyslýchačky. Dveře vedle byly otevřené a právě z nich vycházel Mac.
"Macu prosil jsem tě, ať se tu neukazuješ," Danny už byl klidnější, jakmile se dozvěděl, že prsty v únosu jeho dcery nemá. Ale znepokojený o to víc, že ji stále nenašel.
"Chtěl jsem vědět, co řekne."
"Danny, jdi dodělat papírování," poslala Stella Messera pryč. Když odešel, otočila se na Maca.
"Tak víš, co řekl. Pomohlo ti to?"
"Ne. Je to horší. Teď vím, že je na pokraji smrti jenom kvůli mně."
"Macu takhle se na to nedívej. Ty za nic nemůžeš."
"Stello … jenom proto, že je to moje dcera, ji někdo chtěl zabít. To je malej důvod? Skoro celý život má jenom mě a ne že by to byl nějak dobrý vztah. A tohle to završilo. Všechny ty hádky, neshody … je to jako bych jí střelil já!"
"Nedávej si všechno za vinu. Ty jsi dobrý táta, jenom to máte o něco těžší. Za neshody můžete oba stejně, ne jen ty. Víš, jak je tvrdohlavá. A ona to zvládne... uvidíš, jenom proto, abyste se mohli zase pohádat," usmála se na něj.
"Doufám, že máš pravdu."
"Nedoufej, věř," objala ho. "Nechceš se za ní jít podívat? Říct jí, že ho máme?"
Nemusela se ho ptát dvakrát a okamžitě se tam rozjel. Pro jistotu i s ní. Moc si přál, aby se jeho dcera konečně probrala, i když lékaři stále nevěděli, kdy se tak stane. Měla jsem už velké šance na přežití a i bez následků. Jen jsem byla stále v komatu.
Slyšela jsem všechno, co se kolem mě děje. A hrozně jsem chtěla odpovědět. Nešlo to a byla jsem za to na sebe naštvaná.
Cítila jsem, že mě někdo drží za ruku a mluví na mě. Snažila jsem se silou vůle otevřít oči. Ty ale selhávaly. Proč zrovna teď! Teď, když bych ho tolik chtěla vidět a tolik mu odpovědět. Poznala jsem, že to není můj otec, ale Eric.
"Kdyby ses konečně probrala, byl bych ten nejšťastnější člověk na světě."
Slyšela jsem ho a chtěla mu to nějak dát najevo.
S obrovským úsilím jsem se donutila stisknout mu ruku na oplátku. Okamžitě to ucítil.
"Danny, slyšíš mě? Danny …"
Když už jsem dokázala tohle, chtěla jsem dokázat víc.
Pomalu, ztuha a na třetí pokus jsem otevřela oči.
První, co jsem viděla, byl Ericův šťastný úsměv.
"Danny, ani nevíš, jak se mi ulevilo. Jsem tak rád, že se ti zase můžu podívat do očí …" přesedl si z nepohodlné židle na kraj mojí postele.
Nevěděla jsem, jestli můžu mluvit a ani jsem to nezkoušela. Krk dost bolel, stejně jako celá hlava.
Také jsem se ale neubránila úsměvu.
"Tohle už mi nikdy nedělej," natáhl se ke mně a hladil mě po vlasech a tváři.
Usmála jsem se o trošku víc.
"Strašně jsme se báli."
"Vím," byla to jen tři písmenka, ale zněla hodně ochraptěle, unaveně a téměř jsem je ani neřekla.
"Teď už to snad bude jen lepší. Musí být. A víš proč?" natáhl se ještě blíž. "Protože tě miluju," drobný polibek.
Eric ale nebyl jediný návštěvník. Dveře do pokoje byly otevřené a v nich stál můj otec. Ani jeden jsme si ho nevšimli.
"Tak vidíš. Probrala se," chytila ho Stella za rameno.
Mlčel. Byl rád, že jsem se probrala, ale netvářil se šťastně. Bylo toho na něj moc a on za posledních několik hodin několikrát váhal, čemu urgentnímu se věnovat nejdřív. Otrávanému detektivovi, unesenému dítěti, či vlastní rodině? A teď, když si vybral, nebyl vítaný.
"Macu nech je už být. Mají se rádi a na tom nic nezměníš."
Povzdech. "Přijdu sem jindy. Nebudeme je rušit."
"Jo, jsou šťastní. Tak pojď. Ještě musíme najít Lucy a zjistit, kdo otrávil Dona," přikývl a společně odcházeli.
Patty seděla v laboratoři, ale za celý den na nic nesáhla, neudělala jediný test, nevěnovala se žádnému případu.
Seděla a snažila se vzpomínat.
Kdo asi mohla být ta žena v modrých kalhotách a červených teniskách … s … kratšími světle hnědými vlasy … bílou bundou … proč je jí najednou povědomá.
Proč její podobu má kdesi v paměti, kdesi na dosah, ale nemůže na ni přijít.
Tak sakra kdo to byl. Tu ženu určitě zná, určitě ji už viděla a nejednou. Jenže kde.
Analýza DNA z vlasu ve vedlejší laboratoři byla skoro hotová. Co když nikoho nenajdou? Přece si musí vzpomenou, musí! Proč by také měl někdo zájem na únosu Lucy? Jaká žena by mohla chtít unést dítě Messerových? Proč by … no jasně!
Všechno zapadlo na své místo a ona si konečně vybavila, odkud ji zná. A také si vybavila, kdo to je. Rozhodla se nečekat, jestli ji policie najde ve svých databázích a jednat. Tohle si musí vyřídit osobně.
V nemocnici dostala Flackovy věci. Věděla, že měla zbraň a odznak odevzdat na policii a zbytek vzít k němu do bytu, ale nějak k tomu neměla sílu a nechala je u sebe.
Teď se jí všechno hodilo. Rychle dojela k sobě domů, po chvilce uvažování vzala jeho odznak, klíče od auta, nadechla se a jako detektiv Messerová se vydala zachránit svou neteř. Před čím, to nevěděla. Ale tahle bláznivá žena s ní nemůže mít dobré úmysly.
"Detektive Taylore, analýza je hotová," zaklepal na dveře kanceláře jeden z laborantů DNA. Uvnitř seděli dva muži a oba se na něj podívali.
"Mám i shodu v databázi. Patří nějaké Amber Estesové."
"Výborně, máme adresu?" zeptal se okamžitě Mac.
"Jo, mám ji na monitoru," a čekal, že ho budou následovat.
"Amber? Amber Estesová? Macu já dobře vím, kde bydlí. Chci tam jet!" ozval se Danny, kterého detektiv znovu vyslýchal, a doufal, že si vzpomene na jakékoli vodítko.
"Danny to ne, to je příliš riskantní!"
"Je to moje bývalá přítelkyně, vím už, proč Lucy unesla a chci tam jet!"
"NYPD! Otevřete Amber!" bušila Patt na dveře bytu Estesové. Nic se nestalo, ale věděla, že je uvnitř. Zaslechla dětský pláč, který však za chvilku utichl.
"Detektiv Messerová!" tohle by snad mohlo zabrat. "Otevřete!"
"Messerová?" dveře se otevřely a v nich stála Amber. Vypadala stejně, jako si ji Patt pamatovala.
"Ano. Detektiv Messerová, policie New York. Vím, že jste unesla Lucy Messerovou. Pořád máte šanci všechno urovnat v klidu, aniž by se někomu něco stalo."
"To teda ne!" otočila se, práskla do dveří, které se tak měly zabouchnout a vrátila se do bytu. Patt však včas stačila mezi ně a futro strčit odznak, takže se nedovřely. Potichu vešla. Vůbec nevěděla, co dělá. Nevěděla, jak se v takových situacích chovat, ale musela něco udělat.
"Ale ano! Pořád máte šanci, Amber."
"Vy jste ta, co jí vezla v parku, že jo?"
"Ano."
"Máte zbraň?"
"Ne, Amber. Nejsem ozbrojená. Chci, aby všechno proběhlo bez problémů. Jen mi vraťte Lucy."
"Ne, ne, nevrátím. To ne. Ať tvůj bratr pozná, co je to ztráta!" vybavila si i ona, kdo Patty je.
Mac s Dannym vyběhli do osmého patra. Poslední dveře na chodbě byly otevřené a ozývaly se z nich hlasy. Podle Dannyho to byl byt Amber.
Pomalu se k těm dveřím blížili se zbraněmi v pohotovosti.
"Ale vy jí přece nechcete nic udělat," zaslechli. Nikoho neviděli, ale dobře poznali, komu ten hlas patří.
"Patt? Sakra já tu holku zabiju!"
"Tiše Danny."
"Macu musíme tam jít, než se něco stane!"
"Danny klid! Teď nesmíme udělat nic ukvapeného, kdo ví, čeho je ta žena schopná."
"To tu mám stát a čekat?"
"Vydrž ještě," sdělovali si šeptem. Mac dobře věděl, že ukvapeným vpádem mohou situaci hodně zhoršit a rozhodl se vyčkat. Pokud se Patty nepodaří Amber přesvědčit, tak alespoň na vhodnější příležitost.
"Jen ať trpí. A on bude trpět, když někdo ublíží jeho dcerušce."
"Ale ona není jeho," vyslovila první, co ji napadlo.
"Cože?"
"Přesně tak, není jeho. Lucy není mého bratra. Když jí ublížíte, nebude to pro něj nic znamenat."
"Je jeho, vždyť ji má s tou svou úúúžasnou manželkou!"
"Ne, ne nemá. Lindsay otěhotněla s někým jiným," snažila se mluvit co nejvíc přesvědčivě. "Přes Lucy mu neublížíte."
"To ti mám jako věřit?"
"Ano, sama jsem jeho ženě poradila, ať mu to zatím neříká. Ale když jí ublížíte, řekne mu to a potom mu to bude jedno. Je to tak, unesla jste ji zbytečně."
"Ne, neunesla. Co když je jeho?"
"Není. Jestli mu chcete nějak ublížit, ubližte mně. A ne Lucy. Jenom mně."
"Macu musíme tam!"
"Danny ještě vydrž! Věří tomu, třeba Lucy vydá."
"Ale Patt …!" Taylor ho rázně umlčel. Danny tedy naštvaně čekal, co bude dál. Najednou byl také na pochybách. Co když si jeho sestra nevymýšlí a Lucy není jeho? Vážně jsou to jenom řeči na pomoc nebo pravda?
"Dobře … tak dobře. Ať ví, co je bolest, ať ví, co je ztráta!" Amber odněkud vytáhla revolver a namířila jím na Patt.
"Amber … jde to přece i v klidu a … nechcete udělat nic, čeho byste litovala …"
"Nelituju vůbec ničeho. Vůbec!" výstřel.
Danny odstrčil Maca a vrhnul se do bytu. "Patty!"
Proběhl chodbičkou a zamířil do prvních otevřených dveří. Přímo před ním ležela jeho sestra a proti němu stála Amber s namířenou zbraní.
"Amber polož to!"
"NE! Teď víš jak to bolí!"
"Polož to!"
"NE!" prsty jí znovu sjížděly ke spoušti. Danny byl ale rychlejší a Amber Estesová v další vteřině padla k zemi. Absolutně ignoroval Maca, který vtrhl dovnitř chvíli po něm.
Žádné komentáře:
Okomentovat