Nebylo to ale snadné, protože kulka mi proletěla krkem a ztratila jsem mnoho krve.
Na sále jsem ležela několik hodin. Možná dvě, možná tři, možná víc. K Macovu postávání a posedávání na chodbě se pomalu připojila Patty Messerová s Flackem, Stella, která se potřebovala ujistit, jak je Macovi, a po nich samotný Danny, který stačil nalezené důkazy, kterých nebylo zase tak mnoho, dostat do laboratoře, se svým hlášením. Ještě jeden člověk tam byl. Držel se od ostatních dál a sem tam prohodil pár slov snad jen s Patricií. Eric. Dával si to, co se stalo, za vinu. Byla jsem přece s ním, kdyby mě ještě chvilku držel, nebo kdybychom stáli jinde, mohlo to být jinak. Nebo měli trefit radši jeho. Ano, přesně tak. Měli postřelit jeho.
Konečně mě převáželi na pokoj.
Dosud celkem apatické osazenstvo chodby, ponořené do svých myšlenek, zbystřilo, jakmile se otevřely dveře. Mac chtěl samozřejmě ihned vědět, jak jsem na tom. Ostatní jen čekali.
"Prosím vás, Danielle Taylorová. Jak je na tom?" zeptal se první sestry, co vyšla ze sálu.
"A vy jste?" prohlížela si ho rentgenovým zrakem.
"Mac Taylor, její otec."
"Detektiv Mac Taylor?" patrně ho znala ze zpráv a novin, kde musel často vystupovat.
"Ano, tak jak je na tom moje dcera?"
"No, to vám úplně přesně neřeknu. Ta kulka napáchala hodně škody, to je asi jasné. Ale měla taky štěstí, že nezasáhla páteř. Zatím je v komatu."
"Kdy by se mohla probrat?"
"Víte, je mi líto, ale nad tím, kdy se probere, tady ještě nikdo neuvažuje. Zatím ještě bohužel není ani jisté, jestli to zvládne. Záleží, jak bude bojovat příštích osmačtyřicet hodin."
"Může za ní někdo?"
"Tak jeden … maximálně dva lidé. A ne na moc dlouho. A jinak, a myslím, že to platí pro všechny, by bylo lepší, kdybyste si šli odpočinout domů, tady už nikdo nijak platný nebude."
Patty, Don a Danny se zvedli.
"Kdyby se něco změnilo, dej nám vědět."
Taylor přikývl.
"A já ti dám vědět, kdybych něco zjistil z těch důkazů," doplnil Danny, který se chtěl vrátit do laboratoře.
Poté všichni tři odešli.
"Jestli tedy chcete za ní, pojďte prosím se mnou. Ukážu vám, na jakém pokoji leží," ozvala se znovu sestra. Mac už ji chtěl následovat, ale zastavila ho Stella.
"Macu, myslím, že by měl jít Eric s tebou."
Prudce se na ni otočil a propálil ji pohledem. "Zachránil jí život. Měl by tam jít," povzbudivě kývla na Delka a Taylorovi nezbývalo nic, než se s tím smířit.
"Tak dobře pánové. Ale vážně jen na chvíli a v klidu, chceme aby se její stav zlepšil, že. Ona nespí, ale je v komatu, takže je dost pravděpodobné, že slyší, co jí kdo říká. Ale nemůže reagovat. Takže žádné hádky nebo něco," dodala dost výhružně, když viděla, jak se na sebe oba dva tváří.
"Tak, nanejvýš jen pět minut, ano? Za pět minut se vrátím," nechala je o samotě, když otevřela dveře mého pokoje na JIPce. Ležela jsem tam sama, ale zbytek prostoru spolehlivě vyplnily monitory, kapačky, hadičky a jediné okno, za kterým se pomalu stmívalo.
Eric chtěl ihned zamířit k mé posteli, ale neudělal to. Místo něj si ke mně stoupl Mac a chytil mě za ruku.
Asi minutu jen mlčky stáli a dobře věděli, co by řekli, kdyby tam ten druhý nebyl. Jenže teď museli jen mlčet.
"Macu, asi si myslíte, že za to můžu já," prolomil ticho Eric.
"Ne, za to může střelec. Ne vy."
I když kdyby s tebou nebyla, nestála by na té ulici. A nezasáhli by ji.
Neřekl to nahlas, ale Eric jako by ho slyšel.
"Danny," stoupl si z druhé strany postele, "ještě za tebou přijdu, určitě přijdu. Doufám, že mě slyšíš," pohladil mě opatrně po tváři a šel. Nechtěl dál zůstávat v jedné místnosti s Taylorem.
Já je slyšela. Matně a ani jsem si to neuvědomovala, ale slyšela. Nedokázala jsem zareagovat ani sama uvnitř sebe. Nedokázala jsem si uvědomit, co hlasy v pokoji říkají. Ale tušila jsem, komu patří. A cítila z nich strach, který se přesouval ke mně.
"Ty budeš muset do práce, co," zeptala se Patty Flacka, když parkoval před jejím bytem.
"Jo. Pomůžu Dannymu s tím střelcem."
"Víš co, vezmi mě tam taky."
"Vždyť ti další praxe v laborce začíná až zítra."
"Já vím, ale to nevadí. Chci být rovnou u zdroje a kdybych mohla nějak pomoct …"
"Je večer. Běž se vyspat a zítra uvidíš, co se dá dělat. A navíc se teď určitě nechceš hádat s Dannym, ne?"
"Jenom že jsi to ty, půjdu domů," přikývla na znamení souhlasu, ale pořád zůstávala sedět. "Myslíš, že to zvládne?"
"Nevím."
Spatřil její ustaraný výraz. "Ale snad ano. Musíš tomu věřit. Tak už běž," natáhl se k ní a políbil ji na rozloučenou.
Nechtěl se s ní ještě loučit, ale měli by přijít co nejdříve na stopu střelci. Není vyloučené, že nestřílel po Danielle, ale po kriminalistovi. V tom případě musí pospíchat.
Sledoval ji, dokud se za ní nezavřely dveře. Potom znovu nastartoval a jel rovnou na stanici. Sotva stačil položit hrnek s kafem na svůj stůl, už tu byl Danny.
"Máš něco novýho?"
"Jo, mám zbraň."
"No a co je to za zbraň?"
"Kvůli tomu sem jdu. Služební pistole policisty Colina Hughese."
"Počkej, policisty? Nechceš mi říct, že po nich střílel …"
"Ne, to říct nechci. Policista Hughe je podle všeho na dvoutýdenní dovolené s rodinou a právě teď se nachází v Torontu a nemá o ničem ani tušení. Ověřoval jsem si to."
"Takže se mu někdo vloupal ke služební zbrani."
"Jo, nejspíš. Nejspíš někdo dobře věděl kde ji najde a co dělá. Tohle byl promyšlený útok a ne bezhlavé střílení do davu."
"Takže útok na jednoho z nich."
"Na Delka. Je to policajt, jak jinak. A odnesla to Ann," doteď byl Danny celkem klidný.
"Nemusel být na něj."
"Co když byl?" klid byl ten tam. "Co když byl a odnesla to ona, protože je to jeho přítelkyně? Jenom proto, že si s ním začala. Přesto, že jí každý varoval."
"Danny jestli zase narážíš na Patty, tak …" Don už o nich debatovat nehodlal.
"Flacku co když se stane to samý? Kolik lidí by se na tobě chtělo pomstít? A co když to odnese ona?"
"Neřvi!"
"Nenechám jí riskovat jen kvůli vztahu s tebou!" to už ale táhl Flack Messera na chodbu.
"Tak poslouchej, tohleto se týká nás všech. I tebe. Ty taky ohrožuješ Lindsay a i Lucy, tak toho nech!"
"Lindsay je kriminalista!"
"A Patty jednou bude taky. Tak o co ti jde? Já to s ní neskončím, Danny, uvědom si to!"
"Hele … dobře, já jenom nechci, aby se jí cokoliv stalo."
"To já taky ne. Myslím, že to nechce nikdo," a vrátil se k sobě. S navztekaným Messerem nemělo smysl se dohadovat.
Danny s ním ale ještě neprobral prohlídku věcí Hughese. Byl v laboratoři z jejich týmu jediný. Lindsay přijde až zítra, Mac byl stále v nemocnici a pro jistotu tam s ním byla i Stella. Takže hádka nehádka, musí se za ním vrátit. Flack už stál zase u svého stolu a s někým mluvil po telefonu. A ne zrovna klidně. Messer není zřejmě jediný, kdo toho má moc.
Znovu tedy otevřel dveře a zamířil ke stolu. Slyšel jen jak Flack na někoho řve 'až později!' a pak to vztekle pokládá. Se stále stejně naštvaným výrazem se napil kafe. "Pitomci si myslí, že nic nedělam nebo mam 50 hodin na den nebo … sakra to kafe je HNUSNÝ!"
Rozhodl se hudrování ignorovat a rázně došel až ke stolu. "Flacku ještě jsem-Done?" zarazil se. Flack byl čím dál červenější, držel se za hrudník a snažil se nadechnout.
"Done co je?"
Bylo vidět, že se snaží něco říct. Křečovitě se držel stolu, povoloval kravatu, rozepínal si knoflíky u krku a byl pořád víc a víc rudý. Potom se zhroutil na zem.
"FLACKU! Volejte někdo sanitku! No tak Done tohleto nedělej!"
Žádné komentáře:
Okomentovat