13. ledna 2013

Malé velké tajemství 5

"Můžete mi někdo říct, kde je Greg? Naposledy jsem ho viděla, když jel za Grissomem."
"On jel za Grisem a ještě se nevrátil?" zeptal se podezřívavě Nick.
"Jo. Už je to … co já vím … tři hodiny? Možná víc. Potřebuju ty dokumenty. Warrick zjistil akorát to, že její GPS bude nejspíš na padrť. A únosce se opravdu snažil. Nemáme nic, co by nám ho konkretizovalo."
"Já mám jen to, že ten dopis vytiskl na nové laserové tiskárně. Těch taky není po Vegas málo. Ronnie tvrdí, že víc z toho nevytříská ani kdyby chtěl," přidal Nick.
"Super. My máme všehovšudy krev obětí a otisk, ze zahrady. Ovšem dost běžné boty," Sara byla dost otrávená.
"A Gerg je nepšístupnej. Stejně tak Grissom. Neříkejte, že budu muset ten jeho stůl vypáčit."
Nick ji ovšem neposlouchal. Přece jenom měl pravdu.

První se probudil Grissom. Se zavřenýma očima si začal matně vybavovat včerejší noc. Pamatoval si, že byl v baru. Odtáhli mu auto...otevřel oči. Je ve svém bytě. Leží nahý ve své posteli. Ucítil vedle sebe pohyb. Ztuhnul. Najednou si vzpomněl úplně na všechno. Ať je to jen sen. Jenom sen. Otočil hlavu. Viděl spícího Grega. Ležel na břiše, jednu ruku podél těla, druhou pod hlavou. Na tváři lehký úsměv.
Grissom vstal, odešel do koupelny. Nezdá se mu to. Vyspal se se svým podřízeným. Proboha. Jak to takhle mohlo dopadnout? Netušil, že Greg je gay. A to co se stalo ho nenapadlo ani v nejdivočejším snu. Zděšeně si sedl na okraj vany. Nepoznával se. Jak k tomu vůbec mohlo dojít? A zrovna Greg …
Chtě nechtě se musel vrátit do ložnice. Zůstal stát opřený o futra a sledoval mladého kriminalistu, který stále klidně spal v jeho posteli. Na tvář se mu vloudil úsměv. Musel si přiznat, že to byla úžasná noc. Přešel místnost a zmizel v kuchyni.

Greg otevřel oči. Na rozdíl od Gila si vzpomněl okamžitě, co se stalo. A první, co ho napadlo bylo, že lepší noc snad nezažil. Pak ale tvrdě spal na zem. Je to přece Grissom!
A … bože, klíče! Klíče - práce - případ - Nick - blik. Tak to už před ním neutají. Ale … Grissom a on? Takže Grissom je …

Posbíral svoje oblečení a otevřel první dveře. Koupelna. Naštěstí. Po chvíli vylezl ven. Bylo mu divně. Chtěl se smát a zároveň se cítil trapně. Napadlo ho, že by se asi měl vrátit do práce. Vyšel z ložnice. Vůbec se v tomto bytě nevyznal, takže se dostal do kuchyně, kde narazil na Grissoma. Setkali se pohledem a každý ihned obrátil oči jinam.
"Hm … Ahoj Gregu. Dáš si něco k jídlu?"
"No … spíš ne. Měl bych se vrátit do práce," jeho přístup v něm vyvolal zmatek. Zatím to vypadá, že jeho nadřízený se hodlá chovat, jakoby se nic nestalo. Na to on ale rozhodně nepřistoupí.
"Dobře … doufám, že nějak pokročili."
"Ty se vážně chceš chovat, jako že se nic nestalo?" vyjel najednou Greg. Gil se mu upřeně podíval do očí.
"Stalo se toho hodně. Změnilo se hodně. Dostaly se na povrch určité … hm … věci, které možná neměly a o kterých nikdo neměl ani tušení. A to, co se stalo … záleží, z jakého úhlu se podíváš. Můžeme dělat, jako že se nic nestalo, nebo …"
"Ale to já nechci! Nemůžu dělat, že nic nebylo. Konečně se pravda dostala ven a já chci vědět, co bude dál."
"Dál … priorita by měla být záchrana mé dcery. Nebráním se vztahům, a i když to tak vypadá, nebráním se ani citům. Teď je ale někdo v nebezpečí. Vážném. A my mu musíme pomoct."
"Zamlouváš to. Tohle nemá smysl," vstal
"Ty jsi taky v nebezpečí," odešel.
Zaslechl startovat auto a následně slyšel, jak odjíždí. Jo, zamlouval to. Jenže sám si potřeboval přebrat, jak má pokračovat.

"Gregu! To jsi myslel vážně? A kdes byl celou noc?!"
"Promiň, Catherine. Tady máš ty klíče."
"Pěkně děkuju, ale už si je můžeš nechat. A ty dokumenty má v práci Nick. Tak padej za ním!"
"Ještě jednou se omlouvám, už se to nikdy nestane."
"V to doufám. Máš štěstí, že to neví Grissom!"
"Ehm … no … to jo … a ty klíče … počkej, tys ten stůl fakt vypáčila?"
Neodpověděla, ale kdyby měla tu moc, propálil by její pohled do něj díru.

Vyšetřování ozbrojené loupeže … pronásledování pachatele … obrana civilního obyvatelstva … dva výstřely … mrtvý pachatel … nikdo jiný nezraněn … usvědčený vrah dvou dívek … otec zastřeleného … vražda agentky FBI, Lindy Nicholsové … průstřel … střelba z její zbraně … vyšetřování neúspěšně … neobjasněno … >Připravil jsem tě o milovanou osobu, jako ty mě. S tvou matkou se to povedlo<

Ze zamyšlení ho vytrhl Greg.
"Konečně! Potřebuju sehnat informace o bratrovi Thomase Cuttlera - toho, co ho Suzanne zastřelila. Vysledovat jeho pohyb, všechno. Je to s velkou pravděpodobností únosce."
"Zkusím se spojit s Minneapolis."
"A kdes vůbec byl celou tu dobu? Catherine byla nervózní jako snad ještě nikdy. Nakonec vylomila zámek u Grisova stolu. Tys ho nenašel?"
"Právě že našel."
"Cože?"
"Nechci se o tom bavit. Jasný? Nechci. Jdu volat do Minneapolis."
"Počkej, co se stalo?" volal za ním, ale bylo to marné. Greg už se na něj neotočil. Nechtěl to rozebírat. A už vůbec ne s Nickem.

Suzanne seděla na židli, ruce měla pořád spoutané matčinými pouty. Kus od ní ležela její pistole, ale ona neměla šanci na ni dosáhnout. Pistoli její matky nosil Jack Cuttler pořád u sebe. Nemohla ani křičet, nemohla nic dělat, jen tam sedět a čekat až uvidí umírat někoho blízkého a konečně to skončí i s ní. Přes okna byly závěsy, takže neměla ani výhled na to, kde je. Připadalo jí, že už na pokračování (ať už konečné nebo jen další události) čeká moc dlouho. Už dva dny a to je na tohohle nervózního chlapíka až moc. A čím delší je klid, tím tvrdší je náraz. A ten chlap se tu za celou dobu neukázal. Prostě ji zamkl v tomhle ubíjejícím vedru v zabedněném karavanu a nechal ji svému osudu. Jenže tohle horko ze kterého nemohla utéct bylo horší než nějaké mučení a pomalé zabíjení jeho rukama. Nemohla se nijak dostat z pětačtyřiceti stupňového pekla. Nedosáhla na vodu. Doufala, že všichni ostatní jsou v bezpečí.

Otevřely se dveře. Z venku sem zavál proud horkého vzduchu.
"Nebyla ti tu zima, že ne. No neboj, já zase hned půjdu. Jenom si tady něco vyzvednu. A ať tě ani nenapadne se o něco pokusit."
Celou dobu na ní mířil zbraní. Po chvilce odněkud vyndal lopatu a krumpáč. Slizce se na ni usmál a zase zamkl. Co byly otevřené dveře, stačila si všimnout, že ji převezl dál do pouště. Ještě dál než minule. Okolo nebylo téměř nic. Asi po pěti minutách slyšela kus za karavanem kopání. Vykopával jámu … bože … začala se zoufale zmítat v poutech, ale bylo to k ničemu. Nemohla se z nich dostat. Musela tady čekat a poslouchat, jak jí vykopává hrob.

Žádné komentáře:

Okomentovat