"Jaks to myslela?" zeptal se Warrick a nechápavý pohled přesunul z Catherine na Saru. Čekal od ní stejné nepochopení, k jeho ještě většímu úžasu se ale dívala zatvrzele do země a do očí se jí hrnuly slzy.
"Já … no … to bylo to co mě tak rozhodilo. Viděla jsem je v laborce … Chápete to? Ti dva prostě …" dostávala ze sebe ztěžka.
"Tak koukám že když se tady odhalujou tajemství, že bych se měla přidat. Na rok odsud odcházím. Na rok, možná na pořád."
"A kam? Proč, Saro? To kvůli …" myslela, že po tomhle už se nenajde nic, co by ji tolik zaskočilo. Našlo.
"Ne …" nepřesvědčivě lhala. "Do D.C. Nabízí mi to už podruhý. Chci to zkusit. Ecklie mi podepsal všechno potřebný, takže za necelý měsíc."
"Neblbni … přece nám to nemůžeš udělat. Jsme tu jako rodina a ty v ní budeš sakra chybět!" ozval se ihned Warrick.
"Neboj … zůstanu s váma v kontaktu. A snad se vrátím ne?" pokusila se o úsměv. "Vy mi taky budete chybět, ale musim odsud na chvíli pryč."
"Rok je pěkně dlouhá chvíle. Nechceš si to ještě rozmyslet?"
"Už jsem si to rozmýšlela dost. Ještě jsem tu do konce měsíce," najednou odsud nechtěla pryč. Byli jako rodina. Jenže copak se v rodině dělají takový podrazy? Už jednou se rozhodla, už má všechno připravené a od svých rozhodnutí ustupovat nebude.
"Tak … myslíte že jsme schopný dát se zase do práce?"
"Do jaký, Cath. Už jsme všechno prošli snad stokrát … nemáme nic. Nemůžeme ho najít, ať se snažíme jakkoliv."
"No tak to projdeme znova ne? Kolikrát jsme si mysleli, že už nic nepůjde dělat. A vždycky se něco našlo."
Pustili se tedy znovu do marného hledání. Cuttler byl důsledný. Nenechával po sobě žádné stopy. Dokonalý zločin, aspoň tak si to myslel.
Auto nechal autem a utíkal do noci. Takhle to kruci dopadnout nemělo! Proč se tam ten mladej blbec vůbec ukazoval? Všechno zpackal! Doufal, že Grissom je opravdu mrtvý. Že poslední, co viděl byla hlaveň pistole, kterou proti němu držela vlastní dcera. A doufal, že i ona je mrtvá. Do toho třetího mu vcelku nic nebylo.
Nechal všechny tři svému osudu a snažil se zmizet.
Greg se pomalu přesouval ke Grissomovi a snažil se najít mobil. Kulka se mu zaryla do ramene, jen těsně minula tepnu. Bolelo to jako čert a on pomalu přestával ruku cítit. Grissom ležel v bezvědomí na zemi. Krev mu vytékala z hrudi, Greg mu z posledních sil nahmatal puls.
Konečně našel vytoužený přístroj. Dispečerce odkoktal místo, kde se nacházejí a omdlel bolestí. Sanitka dorazila během několika málo minut.
Nickovi zazvonil mobil. Po dvou minutách hovoru vstal z postele a docela naštvaně si začal oblékat kalhoty.
"Co se děje?" zeptala se Sofie.
"Musíme zpátky do práce. Strážníci, co hlídají dům kde zabili Alison, chytili nějakýho chlapa co se dobýval dovnitř. Nevypadá na feťáka a měl u sebe nějaké drogy. Máme ho jet vyslechnout a nechat porovnat otisky. Asi dealer, další možný podezřelý."
"Ach jo … co se dá dělat, práce nepočká. Tak jedeme, zlato."
"Tak snad to aspoň k něčemu bude …"
Grissom ležel na operačním sále už něco přes hodinu. Grega mezitím ošetřili. Rána nebyla tak hluboká, jak si zprvu myslel. Teď ho nechali o samotě, aby mohl zavolat týmu. Věděl, že první, komu o tom řekne, by měla být Catherine.
"Gregu, kde jste? My … hledáme vás a … navíc … jsem s tebou chtěla mluvit."
"Jsme v nemocnici … víš … Grissoma operují … je na tom zle. A Suzanne …" hlas se mu zadrhl.
"COŽE? Jak se to stalo? Proboha…"
"Našel jsem vzkaz … a … promiň, nemůžu o tom mluvit … můžeš sem přijet?"
"Samozřejmě … a Suzanne je … opravdu …?"
"Jo … už volali coronera …" to bylo to poslední, co ze sebe mohl dostat. Nedokázal o tom mluvit. Pořád si přehrával tu situaci.
Cuttler se na něj otočil a vystřelil … pak vystřelil on, jenže rána do ramene mu znemožnila zamířit. V tu samou chvíli vystřelila vyděšená Suzanne … to bylo to poslední, co v životě udělala … a on měl strašný pocit, že ji zastřelil. Nepamatoval si přesně, kolik padlo výstřelů a kdo na koho zamířil, ale měl šílenou představu, že ta smrtelná kulka byla jeho.
Konečně vystupovali z auta a mířili za člověkem, který jim přerušil krásný večer, ale zároveň mohl mít spojitost se smrtí neteře jeho kamaráda.
"Tak kde je ten dealer, co jste ho sem před chvilkou přivezli?" zeptal se Nick. Strážník kývl na dveře za zády.
"Ale je nějakej moc chytrej. Zná všechny svoje práva a nehodlá spolupracovat."
"My už si s ním poradíme. Díky," a vešli dovnitř.
"Dobrý den. Jsem kriminalista Nick Stokes, tohle je detektiv Sofie Curtisová. Vy víte, proč jste tady?"
"Hm … ti policajti říkali něco o drogách a mrtvý holce. Jenže s tim já nemam nic společnýho."
"Aha, jenže drogy se u vás našly."
"Jo … pro osobní spotřebu to snad není trestný ne? A kdo mi dokáže distribuci?"
"Množství bylo mnohem větší než pro osobní spotřebu. A my dobře víme, že v té budově se drogy připravovaly. Mrtvá - Alison - drogy připravovala pro ostatní … a musela je nějakým způsobem získávat."
"Vůbec netuším, o kom to tu mluvíte, detektive."
"Co tohle?" hodila před něj fotky.
"Jo tahle … fajn, něco málo vim." uvědomil si, že za to, co u něj našli si stejně půjde sednout, takže bude radši mluvit.
"Tahle tam nebyla moc dlouho. Občas tam zajdu. Vydělávala si prodejem ostatním a ode mě kupovala kvalitní modely. Podívejte, já bych byl ten poslední, kdo by jí zabíjel. Vždyť to byl můj přísun peněz. A co se jí stalo nevim. Dneska jsem tam šel poprvé v tomhle týdnu."
"Dobrá. V tom případě vám nebude vadit, když sejmeme otisky, že?"
"Otisky? Proč?"
"My vám věřit můžeme, ale taky nemusíme. A vaše otisky potvrdí nebo vyvrátí vaše tvrzení."
"Ale jestli nesouhlasíte, seženeme povolení. O to déle tady budete," dodala Sofie.
"No když to musí být, prosím."
Nick mu sejmul otisky a poslal na porovnání.
"Hm … co o ní tedy vlastně víte?" zeptal se po celé proceduře.
"Jak říkám, nic. Kupovala ode mě, prodávala dál. Je mi jasný že za to bych šel do basy i kdybych byl zticha."
"Dobrá volba. Je jen málo těch, kteří pochopí, že přiznání je polehčující okolnost."
"Já nejsem blbej. A život je krátkej, tak proč ho ještě zkracovat."
"Tak to máte pravdu. Život je krátkej. Ale ten, co ho ukončil Alison, tomu to bylo asi jedno. Proto ho potřebujeme najít, neuvědomil si, že sám sobě si ho taky dost zkrátil."
"No tak ho hledejte. Kdo vám brání?"
"Nejvíc asi vy, tímhle přístupem!"
"Nicku, tohle nikam nevede … počkáme na výsledky a když nic nepřinesou, budete obviněn z držení a distribuce drog."
Za pár nekonečných minut, kdy tam seděli a pokoušeli se z něj ještě něco marně vytáhnout, konečně přišla Mandy s výsledky. Nick je převzal, poděkoval a vrátil se ke stolu.
"Takže vy nevíte, co se tam dělo? Zajímavé. Podle otisků jste určitě držel v ruce žiletku, která náhodou zabila oběť."
"Co já vím, mohla se podříznout sama ne? Víte kolik takovýho nádobíčka tam bylo?"
"Náhodou vím. Byl jsem tam. Ale tohle je vražedná zbraň. A vy jste se jí dotýkal."
"Trvám na tom, že jsem ji nezabil! Proč bych se připravoval o solidní příjem, který z ní plynul? Hm?"
"To se ptáte vy nás? Je tisíc možností, proč jste to mohl udělat. A my hledáme jen tu jednu. Nebojte, přijdeme na to. Vy si zatím pobudete v cele předběžného zadržení. Můžete ho odvést," a kývl na strážníka.
"Jo, promiň, ty jsi tady detektiv," usmál se na Sofii, když za nimi zaklaply dveře.
"Toho naděláš … jako já bych řekla něco jinýho, Nicky."
"Tak teď už jenom potřebujeme dokázat, že to byl opravdu on. Jeden otisk stačit nebude."
"No tak se mu podíváme na zoubek důkladněji."
"Gregu, tak co se děje? Co se proboha stalo?" přilítla do nemocnice vyděšená Catherine s Warrickem a Sarou v patách.
"Grissom je na sále … nic o něm nevim …" dostával ze sebe pomalu.
"A? Co se vůbec stalo? A co Suzanne … jak to, že je mrtvá … to přece … Gregu tak proboha něco řekni!" lomcovala s ním Catherine. Pro teď úplně zapomněla na to, jak je viděla, co viděla a co k tomu chtěla říct … možná vytýkat.
Warrick jen přihlížel, Sara stála dál opřená o stěnu. Připadala si jako nějaký nechtěný účastník rodinného neštěstí. Její šéf, jeho dcera a jeho přítel … a ona? Pro ně obtížný hmyz. Potom, co ostatním řekla o svém přestupu už ji připadalo, že nepatří ani mezi zbývající kolegy.
"Víš … to ten únosce. Napsal Gilovi vzkaz ho čet a jel tam … a … no … nějak se to seběhlo … nechtěl jsem to udělat!"
"Co udělat? Gregu, nechápu nic z toho, co tady říkáš."
"Gregu, kamaráde, vzchop se a vem to znova."
"Prostě … nějak jsme vystřelili všichni tři naráz a takhle to dopadlo."
"A ty jsi v pořádku?"
"Rameno mi ošetřili … ale co to je v porovnání s tím, že Gil leží na operačním sále a Suzanne je mrtvá?" přímo z něj odkapávalo zoufalství.
"Já jí střelil … byl jsem to já …" dodával šeptem.
Než stačil někdo odpovědět, možná ho utěšit, možná se dál vyptávat, objevil se doktor. Netvářil se moc pozitivně.
"Bohužel, musím vám oznámit špatnou zprávu."
Žádné komentáře:
Okomentovat